Strana 187

Obávaná profesorka Bradavické školy čar, úseček a obdélníků Silvia Honorová, známá také jako krvežíznivá žlutá obluda bývalá supervizorka soutěží, získala včera ve večerních hodinách funkci hradní knihovnice. Ředitel školy Nimrandir Elénére projevil naději, že knihovna opět někam poposkočí. Čtenářům Denního věštce může být ale již nyní jasné, kam knihovna poskočí a komu z toho přeskočí.

Čas na rozhovor pro DV si udělala i pracovnice Příčné ulice Niam i Tirnanog. Jako obvykle byla zavalena prací, ale nic nedělala, takže si na mých pár otázek čas pohodlně našla.

Som tuším jediná, kto vidí tento problém. Napriek tomu ho pokladám za tak vážny, že by som na túto tému chcela otvoriť diskusiu.

Jednoho dne jsem na naší škole pochytala primuse a prefekty (všechny až na Lucy Koralku ... Bohužel mi neodpověděla. Tak někdy jindy :) ) a zeptala se jich na několik otázek ohledně jejich kolejí. Vznikl z toho vcelku zajímavý rozhovor:

Nápady, jež se do předchozích článků nevešly.

Zamyšlení z brka profesorky Betelgeuse Orionis.

Každým rokem se celkem třikráte veřejně otevře hradní brána. Jejím záměrem je vpustit za hradby novou vlnu talentovaných (ne)kouzelníků. A následně výuka této nové generace coby budoucích mágů.

Jistě jste si všimli, že pan ředitel letos o prázdninách často opouští hrad a do sborovny věší cosi o dovolené. Jistě, každý si občas potřebuje odpočinout. Ale mizet prakticky každý týden? To už mi nedalo a rozhodla jsem se, že nenápadně zjistím, zač je toho kachnička.

...slečny Cerridwen Lowry Antares.

Tahle škola mě nepřestane překvapovat. To vám takhle jednou obědvám ve Velké síni, škrtám v seznamu soutěží a přemýšlím, jestli budu odpoledne trávit chytáním terčíků či skákáním do jámy, ale v tom mě zaskočí velice zajímavá událost.

Majdule Hafila, průvodkyně po Zakázaném lese, se před pár dny znovu objevila v Bradavicích. Co mohlo za její odchod? Jak se cítí po tolika měsících zpátky? Jak se mají její krůty? Na tyto a další otázky se dozvíte mnohdy šokující odpovědi právě v tomto rozhovoru!

Tuhle jsem se bavila ve Velké síni s jednou kolegyní a jak už to tak bývá s čarodějkami určitého věku a jisté míry zkušeností se studenty, došly jsme k větám typu „to máme mládež“.
Většinou jsou podobné debaty uzavřeny nostalgickým smíchem a vzpomínkami „my jsme na tom kdysi nebyly o moc lépe“, ovšem čas od času zbude i něco málo k zamyšlení. Jako tomu bylo tentokrát.

Průběžné pořadí soutěžících v soutěži Cena královny Okurky k 2. srpnu.