Kouzelnická atmosféra na umření?

Tuhle jsem se bavila ve Velké síni s jednou kolegyní a jak už to tak bývá s čarodějkami určitého věku a jisté míry zkušeností se studenty, došly jsme k větám typu „to máme mládež“.

Většinou jsou podobné debaty uzavřeny nostalgickým smíchem a vzpomínkami „my jsme na tom kdysi nebyly o moc lépe“, ovšem čas od času zbude i něco málo k zamyšlení. Jako tomu bylo tentokrát.

Téma tradic zanechalo dokonce víc než jen „něco málo“. Při pohledu na Velkou síň, v mnohém (a pro mnohé) srdce našeho hradu, mám občas dojem, že jsem se propadla kamsi jinam. V rámci studia mudlů i v předmětech bystrozorské Akademie jsem pronikla do tajů mudlovských tentononců, jakými jsou například mobilní telefony, skalpy (totiž „skajpy“) a teleobzory (-nahlíží do poznámek- pardon, televizory). Ale musí jich být opravdu plná Velká síň?

Jednak je všeobecně známo, že na hradě a jeho pozemcích nefunguje nic, co pohání nějaká forma elektřiny. Někteří studenti jako by netušili. Jediné, co je na hradě provozuschopné, je rádio (samozřejmě kouzelnické, k jehož používání potřebujete jen hůlku). Blíží se časy, kdy tradice ustoupí moderní době a na hradě se začnou objevovat další a další mudlovské vynálezy předělané na kouzelnický způsob provozu? Nic proti tomu, hlavní kámen úrazu je totiž jinde. Problém je v přístupu jednotlivců.

Všichni jsme na hradě, protože jsme kouzelníci. Proč tedy Velká síň čas od času vypadá jako nějaká obyčejná mudlovská kantýna, kde se plká o mudlismech zcela nekouzelnickým způsobem? Jistě, čas od času neznamená vždy. Míra mudlizace naší kouzelnické atmosféry je těžko měřitelná, mé senzory jsou však někdy velmi popuzeny a blikají červeně, až oči přecházejí.

Nic proti mudlům.

Nic proti modernizaci.

Všechno proti zabíjení kouzelnické (a kouzelné) atmosféry na hradě.

Zbývá už jen otázka: Chcete ji?
- připne si na hábit odznak s nápisem JSEM PROTI ZABÍJENÍ KOUZELNICKÉ ATMOSFÉRY -