Jak jsem nedostal brigádu III.

Zakázaný les

Při návštěvě skřetí banky,
v rámci konta prohlídky,
zjistil jsem, nemám prachy,
neradostné vyhlídky.

Jediné co zachrání mne,
bodouctnost jsem zvěstoval,
musím jíti do Prasinek,
bych tam tvrdě pracoval.

Vyhnu já se Ďáblí jámě
a šachy hrát nebudu,
půjdu rovnou k Žluté tlapě,
tam si peníz vybudu.

Kručí strašně břicho moje,
kňučí jak hladový pes,
však na cestě - další z nástrach
Zakázaný les!

Nebojím se vstoupit do něj,
na pavouky dupnu,
bude-li mi štěstí přáti
i veverku slupnu.

Vyhnul jsem se Veldrinovi,
co provází v lese,
nebylo to nijak těžké,
chrápal na pasece.

Měl jsem raděj vzbuditi ho
ze sladkého spánku.
Bez něj nejde lesem jíti,
- měl jsem na kahánku.

Procházel jsem křížem krážem
byl jsem tam i tady,
jasně, že pak zabloudil jsem se,
vždyť nevidím hlady.

Tak jsem bloudil po lesíčku
strachy sotva šeptnul,
slzy jsem měl na krajíčku
a u cesty kleknul.

Slyším šustot, ohlížím se,
na kentaura narazím.
Křičí na mne:" Bídný červe,
teď ti zuby vyrazím!

Prorazil jsem hustým křovím
a pak běžel rychle dál
zdálky už jsem slyšel pouze
jak se kentaur smál.

Do Prasinek přiběhnul jsem
dech jsem sotva popadal.
Zamířil jsem k Žluté tlapě,
mám Vám říct co bylo dál.

Pan vedoucí na brigádě,
vyhodil mne zase ven,
že do práce má vždycky student
chodit řádně ustrojen.