Belatris Nithelas Malrinová

V každém tvorovi je víc, než se na první pohled zdá. To, co od určitých tvorů dostáváme, vyplývá ze způsobu, jakým k nim přistupujeme. Tyto a mnohem radikálnější teze zastávají stoupenci takzvaného hagridismu. Spíše než o směr nebo hnutí jde o životní postoj. V rámci všeobecných příprav na slavný kouzelnický svátek halloween se hagridisté vytasili s historicky první organizovanou iniciativou namířenou překvapivým směrem. Stop démonizaci mozkomorů aneb Dementujme fámy o dementorech.

Ministerstvo kouzel přišlo s překvapivým oznámením. V novém roce přijde s revolučním opatřením s cílem potřít černý trh s kouzelnickými hůlkami. Opožděný dárek pro bystrozory a úředníky ministerstva, kteří denně potí krev při prosazování kouzelnických zákonů, zároveň však špatná zpráva pro ty, jejichž cíle leží mimo hranice zákona.

Když se na schůzi redakce Denního věštce rozdávaly úkoly, přišla na řadu ožehavá věc. Šéfredaktorka hodila v plén jméno, které v poslední době padalo více než často (v DV obzvlášť!). Nově jmenovaný inspektor výuky podal obsažné interview těsně po svém uvedení do funkce a do jakéhokoliv dalšího zpracovávání se redaktorům dvakrát nechtělo. Nakonec padaly hlášky typu „nejnebezpečnější úkoly náleží bystrozorské sekci“ a „Bela tam stejně musí ohledně chystaných předmětů“.

Když se řekne Pobertův plánek, jistě si každý vybaví magický pergamen, který byl proslaven za druhé kouzelnické války proti Tomu-Jehož-Jméno-Se-Dlouho-Nesmělo-Vyslovit. Pro mnohé však bude překvapením, že proběhl velmi zdařilý pokus o jeho kopii. Ovšem v případě tohoto modernějšího Pobertova plánku nešlo o mapování Bradavic, nýbrž samotného Ministerstva kouzel.

Bystrozorové už roky usilují o mnoho změn kouzelnického práva, ovšem za jednu úpravu se bojuje už celá staletí: za zavedení jednotné identifikace totožnosti mezi kouzelníky. Nejnověji se této problematiky chytila skupina vysoce postavených bystrozorů.

V posledních dnech jsou obyvatelé bradavického hradu opět konfrontováni s Azkabanem, a to buď jako zatčení, nebo pozorovatelé. Několik zaměstnanců naší školy bylo předvedeno k výslechu ve věci podezření z držení černomagických předmětů. Má na takovýto zásah Ústředí bystrozorů právo?

Nerada čtu dlouhé a konvenční rozhovory.
Asi to je deformace bystrozorů, kteří se veškeré vyslýchání snaží vést stylem „co nejméně otázkami vydolovat co nejvíce informací“. Zároveň máme problém odpovídat na něčí otázky, raději jsme to my, kdo se ptá.
Abych se svou obětí, tedy pardon, se svým respondentem sdílela tento přístup k interview, vybrala jsem si jako terč pro své otázky kolegu z oboru – bystrozora Ronalda H. Williemse.

Tuhle jsem se bavila ve Velké síni s jednou kolegyní a jak už to tak bývá s čarodějkami určitého věku a jisté míry zkušeností se studenty, došly jsme k větám typu „to máme mládež“.
Většinou jsou podobné debaty uzavřeny nostalgickým smíchem a vzpomínkami „my jsme na tom kdysi nebyly o moc lépe“, ovšem čas od času zbude i něco málo k zamyšlení. Jako tomu bylo tentokrát.

Zarážející trend poslední doby - čaroděj živící se jako mudla! Podle průzkumů agentury Merlin se skoro polovina absolventů kouzelnických škol po celém světě neživí zaměstnáním souvisejícím s magií. Nejčastější odpovědí na otázku „proč“ bylo, že je málo „slušných“ míst.