Srpen 2010

Když se před měsícem mluvilo o stěhovaní Lví tlapou, nebelvírského kolejního časopisu, znělo to jako hudba daleké budoucnosti. Podobně jako „Vánoce 2008“ nebo jako datum otevření zverimexu na Příčné. Nyní, na konci srpna, mohou ovšem všichni skeptici směle spustit svou čelist kamsi ke kolenům: je to tu, již od zítřka bude časopis vydáván ve zbrusu nových prostorách!

Brány registrace se otevřou, do hradu vleze několik béžových lidiček, brány hradu se hermeticky uzavřou. Béžoví lidičkové pobíhají po hradě, ničí všechno, nesmyslně se vyptávají. Pak uzrají, někdo jim dá Klobouk na hlavu, oni se zbarví… a najednou ani stopa po béžové.

Ani jsme se nenadáli a okurková sezóna je za námi. V nejbližších dnech se můžete těšit na její kompletní vyhodnocení a na ocenění nejpilnějších sběračů.
Tento článek je posledním sesbíraným z vypracování Prázdninovek; zabývá se tématem trochu zmatečného minulého týdne, jímž byla Příčná ulice. Všeobecně byla tato sekce hradu hodnocena jako velmi kvalitní, nicméně i přes tento fakt se k ní našlo i trochu kritiky či návrhů.

Když kolega Werewolf navrhl v komentářích u příslušného tématu, že by mohli profesoři hrát o pohár ve ŠFM, s úsměvem jsem si sám pro sebe tento nápad zařadil do šuplíku „bláznivé a nikdy nesplnitelné“. Ve chvíli, kdy bylo toto téma na honorovském koncilu představeno panem ředitelem a to navíc stylem „s tím se počítá“, jsem byl tedy docela v šoku. A jakmile přibyly v hale sborovny nové dveře vedoucí do profesorského kumbálu, bylo jasno. Profesoři a zaměstnanci nastoupí jako jeden tým do zápasu proti družstvům jednotlivých kolejí.
Studenti, těšte se... a třeste se.

Dnes, 28. srpna 2010, se sborovna rozrostla o tři nové profesorky. Bývalá kuchařka od Tří košťat Aki san Marino takzvaně „dolaďovala barvu“, zatímco čerstvé absolventky Selena Enail Smithová a Janel Weil musely absolvovat celý náročný proces fialovění.

Pro dnešek jsem z okurkových příspěvků vybral vypracování slečny Adanedhel Bloom, jehož stěžejní částí tvoří zamyšlení nad diskutovanou otázkou limitů.

Z většiny vypracování, jež došla do prázdninovky s tématem soutěží, vyplývalo, že jsou obyvatelé hradu s chodem této sekce víceméně spokojeni. Jako důkaz může sloužit například práce slečny Cerridwen Lowra Antares.

Narcissa Teacherová je jednou z nebelvírských prefektek. Pro ty, kdo ji neznají, připomínám, že se jedná o vynikající famfrpálovou hráčku a od září taktéž o regulérní studentku třetího ročníku.

Dnešní ráno bylo jako každé jiné. Studenti se pomalu a někdy i poslepu potáceli do Velké síně, aby si pochutnali na snídani. Domácí skřítci hbitě roznášeli vonící šálky kávy a profesoři se ani nenamáhali předstírat nějakou větší aktivitu.

Aneb zbylé návrhy a připomínky, jež se do předchozích článků nevešly...

Trochu jiný pohled na obrazárnu má oproti včerejšímu článku slečna Cerridwen Lowra Antares, jejíž práci si můžete přečíst níže.

Oproti minulému tématu se "Školní obrazárna" těšila několikanásobně větší oblibě - tedy alespoň co se počtu zaslaných příspěvků týče. Jako první jsem ke zveřejnění vybral dílo slečny Adanedhel Bloom.

Co vše je na našem hradě možné? Proč Anseiola nemá vlasy? To vše se dozvíte níže.

V úterý 17. 8. 2010 se ve výjezdních seminářích objevil jeden rychlosraz. Pořádala ho havraspárská studentka Isabella Anne Swan. Zúčastnila jsem se ho a slečnu při té příležitosti důkladně vyzpovídala.