Náraz čelem do dna
Část dnešního dne jsem zasvětil – jak už to tak někdy bývá – bezcílnému bloumání hradem. Prošel jsem kabinety vybraných kolegů, zkontroloval stav obsazení jednotlivých tříd a poté bezmyšlenkovitě zamířil ke školní knihovně. Když jsem míjel dveře vedoucí do místnosti s myslánkou, napadlo mě zajít se potěšit časy dávno minulými a ponořit hlavu do víru vzpomínek. Ovšem smůla! Místo do vzpomínek jsem se mohl ponořit leda tak do výčitek svědomí!