Květen 2010

Poslední den, kdy se mohou dopisovat písemné části zkoušek, je právě dnes. To, zdali je všichni stihnou, anebo se objeví tací jedinci, kteří si pozdě uvědomili, že se na jejich skládání ještě ani zdaleka necítí, se dozvíme pravděpodobně až časem. Co ale bude s těmi, kterým se povede studium zakončit? Vyprázdní se sborovna a budou případně moct učit, anebo jim nezbývá nic jiného než několik let v rozšiřujícím studiu, případně tmavě fialový hábit, který je pro aktivní jedince spíše za trest?

Dnešní den konečně skončilo zdlouhavé famfrpálové utkání mezi Havraspárem a Mrzimorem. Musím říci, že bylo divácky atraktivní, neboť velkou část zápasu nebyl rozdíl mezi oběma týmy větší než 150 bodů.

Jakým způsobem jsem se do sklepení dostala, zde nebudu popisovat a tu milou osobu, která to zapříčinila, nebudu jmenovat. Důležité je jenom to, že jsem tam byla.
Kvůli vám, milým čtenářům Denního Věštce, jsem se rozhodla riskovat újmu na svém zdraví a připravit pro vás tuto reportáž z místa činu.

Protočili jste právě očima, protože si myslíte, že body jsou jen přežitkem pro pár šílených nadšenců? Tak Denního věštce v klidu zase zavřete. A vy ostatní se pohodlně usaďte, gratuluji vám, právě jste vykročili správným směrem na vaší cestě, ptala jsem se samozřejmě jen těch nejzářivějších hvězd z bodovacího nebe, čtěte dál a dozvíte se víc. Zjistila jsem pro vás různé zajímavosti ze světa bodování a ještě mnoho dalšího navíc. Tady to je.

Po půlročním pobytu v Mrazákolandu se vrátila na hrad slečna Oresta Vianueva. Proto jsem si s ní povídala hlavně o jejím pobytu v kraji ledu a o tom, jak se nyní aklimatizuje...

Vědci zabývající se pravidelným studiem vlkodlaků přišli s šokující zprávou, která otřásla světem. Pro většinu lidí jde spíše o otřes v dobrém slova smyslu, nicméně pro pár skupinek lidí, kteří pro vlkodlaky žijí, jde o naprosto zdrcující informaci: porodnost vlkodlačích "maminek" klesla o celých 15,5 procent!

Každý už je někdy potkal... o kom mluvím? Samozřejmě o zuřivých novinářích!

Tři z šesti zápasů jsou odehrány a já přináším pokus o analýzu dosavadního průběhu školního famfrpálového mistrovství.

Už v sobotu (22.5.2010) sa odohrá dlho očakávaný famfrpálový zápas medzi dvoma najväčšími rivalmi v tomto športe (Zmijozel/Nebelvír). Zápas sľubuje veľké napätie, skvelú atmosféru a vždy tajomnú otázku, kto vyhrá.

To jsem se tak jednou zase nudila… A tak jsem šmírovala, jak vypadají kabinety mých kolegů, co nás (coby hosty) u nich vítá. Došla jsem k zajímavému zjištění. Zatímco taková kolegyně Tiba vám nabízí čaj, tak kolega Epans vyhrožuje pověšením za nohy z Astronomické věže.

Když za mnou Filius přišel se slovy, že už dlouho nebyl v DV rozhovor s někým zajímavým, věděla jsem, kam tím míří… Vzala jsem bleskobrk a začala jsem mu pokládat otázky.

Šestnáctý květen, poklidná nálada na naprosto normálních školních pozemcích a vlastně ani jinak nic nepatřičného. Ovšem nic není navždy, obzvlášť pokud se do lesa vrhnou odvážní lvíci...

Je ráno. Takové to pondělní ráno, kdy se probudíte s tím, že za každou cenu vykročíte do nového týdne tou pravou nohou. Počasí vás v tom jenom utvrdí, sluníčko vyráží na cestu. Snad pomůže snídaně? Kdepak, žaludek má dneska svou hlavu. Kde se vzal, tu se vzal nápad otočit kalendář. Sejmula jsem žlutý kolíček a učinila tak. A co se nedozvím. Dnes je 17. 5. 2010 a začíná poslední osmý termín výuky.