Ze starého šuplíku

V úterý večer jsem si sedl do křesla a pustil si zprávy. Jelikož nečtu noviny, je to jediný přísun nových informací, za které jsem někdy vděčný. Ale hned úvodem mě překvapila jedna informace - zdražení plynu. Jelikož v našich končinách máme chladná období docela často (na rozdíl od jiných míst naší vlasti), zpozorněl jsem a očekával katastrofální informace.

Jsem

Nový rok, žádný sních, zima, deprese...to je tedy sváteční nálada...

Autorovi, který si nepřál být jmenován (přece bych to na sebe nenabonzovala ...), se dostala do rukou unikátní věc. Deník velikosti A4 se zlatými deskami, na kterých je vyšit erb naší školy. Autor neodolal a nahlédl dovnitř. Jaké však bylo jeho překvapení, když vně deníku našel podivná novoroční předsevzetí blíže nejmenované osoby ...

Voda je ...

Mé milované koleji

Máme tu nový rok. A vás by jistě zajímalo, jaký bude? Inu, co bych pro vás neudělal … Tedy, po dlouhém okusování tužek a vyndavání třísek z jazyku (a nutno říci, že velice bolestivém!) jsem pro vás vyvěštil, co vás čeká a nemine …

Ano, bohužel. Rmuťte se, plačte, oblečte černou. Jsem to skutečně já. Trapáček. Vidím hrůzu ve vašich očích. Jako bych snad neříkal, že se vrátím. A se mnou … přišel hororskop.

Před desítkami let, kdy zemi ještě ovládala zvířata s kouzelnou mocí a schopností mluvit, se odehrál tento příběh.

Když se básník cítí smutně...