31. prosince 2010

Milí čtenáři, stejně jako loni, i letos jsem pro vás připravil stručné bodově-obrazové ohlédnutí za uplynulým rokem. Nuže, co nového přinesla „dva tisíce desítka“ naší škole?

Stejně jako kolegyně Mintaka, i já jsem odcházela z kina nepříliš nadšená, ba přímo otrávená. Vědět, že film bude vypadat takhle, tak určitě nejdu na půlnoční premiéru. Avšak upřímně řečeno: Film se držel knihy. A i v knize se v této části nic neděje. Jen mi přichází na mysl, jestli tedy film nemohl tuto nezáživnou část nějak zkrátit a pokračovat tam, kde začíná nějaká akce. Protože HP7 první díl a HP7 druhý díl budou co do akce neskutečně nevyvážené.

Když jsem tak přemýšlela o tom, že díky téhle nepovedenině budu spát jen tři hodiny a že to za to prostě nestálo, usmyslela jsem si, že si dne následujícího pustím lepší zpracování Harryho Pottera, které nemá s komerční produkcí mnoho společného. A sice A Very Potter Musical.

Teprve v nedávné době jsem byla v kině na dalším pokračování filmového zpracování Harryho Pottera. A byl to silný zážitek. Krom toho, že vedle nás nějaké mudlovské holčičky celou dobu chrupkaly popcorn, tak ani na plátně se moc nečinili.

Dnešní den je pro mnohé symbolem veselí a radosti, pro jiného pořádáním párty a jiní ho jenom prospí. O čem je řeč? No přeci o Silvestru! Poslednímu dni v roce, který je nenáviděn a současně oslavován.