Září 2008

Tento příběh, psaný formou deníku, jsem odevzdala jako pololetní esej do Lykantropologie v minulém roce :)

Škrkny jsou odporná prťavoučká stvoření, která dokáží udělat neurotika i z nejzapřísáhlejšího optimisty. Jsou zlomyslné, jsou vychytralé a jsou prakticky neviditelné. Což z nich dělá horšího nepřítele, než je například taková sfinga. S tou se dá domluvit, pokud jí zodpovíte nějakou tu hádanku, ale se škrknami je to jiné. Na ty byste mohli mluvit donekonečna, a nebudou vás poslouchat a nebudou (respektive z větší části udělají pravý opak toho, co se po nich chce, takže je lepší se ani nepokoušet s nimi domluvit, pokud nechcete skončit jako chovanec kouzloústavu pro duševně choré).

Každý z nás někdy určitě slyšel o haváriích mudlovských dopravních prostředků. Bohužel často končí tragicky. Říkáte si, že se vás to netýká, že jakožto čarodějové stejně nepoužíváte auta nebo čím to ti mudlové vlastně jezdí? Opak je pravdou - i košťata dovedou být pekelně nebezpečná.

Aneb kam se škrkny nenahrnou…

Po EGOpřečtení následujícího EGOčlánku byste si už neměli pokládat vlezlou Egotázku:
A co vy máte pořád s tím Egem??

Upozornění: Následující text prokazatelně způsobuje: vážné poruchy osobnosti v oblasti komunikace, noční můry, nevhodné češtinářské tiky a také akutní astritidu. Nevhodné pro mudly a učitele češtiny.
Čtěte na vlastní nebezpečí!!!

Ano i prefekti a primusové mají své dny... Ty jejich „spešl“ ozdobné kérky se jim podepisují nejen na mozku, ale bohužel i na slovníku.

Aneb nápověda pro uživatele slovníku

Tentokráte si posvítíme na téma slovní zásoba jazyku jmen Plechovky&Mikrovlnky(c) a základní zásady teorie chaosu její tvorby...
(Přece jen sofistikovaného matení nevinných a neinformovaných obětí tisku není nikdy dost... )

Stručný soupis abecedního přehledu jmen v překladu do podivného kouzelnického „jazyka jmen Plechovky&Mikrovlnky (c).“

Jelikož je většina z nás v tomto oboru začátečníky a v celých Bradavicích nalezneme jen dva přirozené uživatele tohoto jazyka, rozhodla jsem se sepsat pár dalších užitečných postřehů na toto téma, abych zde důkladněji šířila osvětu.
Milí čtenáři Denního Věštce, mám pro vás dobrou radu úvodem, která jde přímo od srdce: nesnažte se, tohle stejně nejspíš nepochopíte...

Na co Giní přišla?

Na trošku vážnejšiu tému...

Jsem totální antiromantik. Neocením západ slunce u moře, pugety růží, ani večeři při svíčkách (v tomto případě ale oceňuji ono šero, ve kterém není vidět, že se cpu jak protržená). Dále mě neuchvátí ani oslovení miláčku, či mnoho dalších nevkusných zdrobnělin, které mají naznačovat citovou náklonnost. Já za oním rádoby romantickým šišláním spíše cítím povinnost pro dotyčného vyhledat dobrého logopeda... Ovšem ze všeho nejvíc jsem alergická na poezii, zvlášť když je určena k dobývání dámy. Středověk snad již skončil, takže tyto pravěké metody snad už pomalu brzy upadnou v zapomnění. Bohužel já ještě patřím do generace, kdy pár vyšinutých jedinců, to na mě zkoušelo s básní (jednou bohužel i vlastní!).

aneb Katia se toulá hradem…

Nikdo z nás tomu nemohl uvěřit. Graffiti na zdech, nálepky s jeho "podpisem" v oknech, kliky potřené zubní pastou. A co víc, každý, kdo chtěl do své společenské místnosti, našel jen tu havraspárskou. Chaos.