Z mudlovského světa

Je středa... Den, kdy má v DV vyjít článek ode mě. To vše by bylo v pořádku. Bohužel nápady se zrovna nehrnou. Pokud nechci kritizovat, hodnotit, bilancovat či polemizovat, není o čem psát... Nuda.

Každý, i ten nejčistokrevnější kouzelník, přišel někdy do styku s mudly.
Ale již méně kouzelníků ví, že mudlové používají nevědomky i kouzelnické pojmy.

I když se to může zdát nepravděpodobné, mnozí kouzelníci pohrdají našimi sporty a raději se účastní sportů mudlovských. V dnešních dnech probíhají v kanadském Vancouveru nejslavnější z mudlovských sportovních událostí – Zimní olympijské hry.

...aneb Drama v mudlovském obchodě

Frnk...
Svist...
Začne brzdit, ale jelikož běžela až příliš rychle, setrvačnost ji ještě chvíli žene kupředu.

Upozornění pro všechny kouzelníky milující mudlovské radovánky zvané koupání a plavání.

Nedávno jsem zavítala v rámci mého pobytu na Divokém západě s C.A.Partem do Ameriky.
Rozhodla jsem se připlatit si jednodenní výlet po amerických univerzitách, abych trochu pronikla do mudlovské kultury a vzdělanosti. Při návštěvě Yaleské univerzity mě ovšem začala jímat hrůza.
Že by přece jen utajený svět kouzelnické společnosti nebyl tak utajený?!

Mudlové se definitivně pomátli. Nejenže neuváženě loví kachničky z Vltavy a nosí si je domů, teď ještě ke všemu bombardují Měsíc.

Mudla. Tvor veskrze prapodivný, hluboce nerozvážný a především neuvěřitelně pošetilý.

Už je to tak, dnes v ranních hodinách došlo k poodhalení tajemství kouzelníků! Mudlové zatím nic netuší, ale jak dlouho se situace udrží, je otázka...

Všichni jistě už víte o novince, která zahltila jak svět mudlů, tak i kouzelníků. Jedná se o úmrtí Michaela Jacksona, který nebyl pouze slavný popový zpěvák, ale i kouzelník z matčiny strany.

K Vánocům už prostě tak nějak patří, ale kde se vůbec tradice zdobení stromků vzala?

Myšlení mudlů nás často neustále překvapuje. Třeba pojetí Vánoc v podání Ježíška a Santy Clause. Ale za ta léta ve světě mudlů jsem si na jejich obyčeje jakžtakž zvykla, a dokonce jsem na Ježíška věřila i poměrně dlouho, ač jsem kouzelník. Rodiče mi sice o Víle Fleuntýnce pověděli, ale nikde nebyla tolik propagovaná jako právě Ježíšek, a tak se stal mým vánočním favoritem. Čas plynul, Ježíšek k nám chodil každý rok, až jsem zjistila, že Ježíšků je víc než je zdrávo a že i můj táta je Ježíškem. Něco tu nesedělo a mně bylo vysvětleno, že jsem již dost stará na to, abych pochopila, že rodiče kupují dárky sami. Achjo.

A je to tady. Příběh o čarodějce, která měla dle legendy zabít několik desítek panen a koupat se v jejich krvi, se dostal na plátna našich kin. Neuvěřitelný rozpočet (necelých 300 milionů korun) a velkolepá reklama způsobily doslova mánii. I já jsem byla zvědavá, zda je to film, o kterém si budeme ještě dlouho povídat, nebo jestli to bude jen drahý propadák.