STOP diskriminaci bobrů!

Frnk...

Svist...

Začne brzdit, ale jelikož běžela až příliš rychle, setrvačnost ji ještě chvíli žene kupředu.

Ano, čtete dobře. Bobři, ti úžasní a velice krvelační živočichové, jsou opravdu diskriminováni. Proto taky právě vylepuji tyhle transparenty po stromech... Ale proč tu vlastně blázním? Možná bych to mohla lépe vysvětlit. O prázdninách jsem byla v mudlovské zoo, do které jezdím každoročně a mám to tam moc ráda. No a jelikož jsem si od loňské návštěvy oblíbila další tvorečky, úžasné krvelačné bobry, rozhodla jsem se, že si pořídím nějakého bobříka v plyšové podobě. Návštěva zoo se zdála být skvělou příležitostí...

Přála jsem si, abych tu viděla i bobry živé, i když to bylo dost nepravděpodobné. Ve svém odhadu jsem se ovšem nezklamala - živého bobra v zoo skutečně nehledejte. Rozhodla jsem se tudíž, že alespoň toho plyšáčka rozhodně mít musím. Vydala jsem se tedy do prvního z obchůdků. Jaký byl ovšem můj údiv, když jsem zjistila tu příšernou věc. Měli tam všechno: krokodýly, okapi, jezevce, lvíčky... no prostě všechno. Jen bobry ne.

Samozřejmě jsem to odmítla vzdát. Mé "putování za plyšovým bobrem" přece muselo být úspěšné. A tak jsem prostě pokračovala k dalším obchůdkům. Byly tam čtyři, takže jsem věřila, že alespoň v jednom mé vysněné zvířátko mít budou. Ale chyba lávky. Nebyl tam ani jeden bobr.

Nemohla jsem tomu samozřejmě uvěřit, a tak jsem se rozhodla osmělit a zeptat se mudlovské prodavačky. A víte, co mi odpověděla? Prý že plyšoví bobři se asi nevyrábějí! Tak to už bylo opravdu moc. V celé zoo nebyl ani jediný, ani živý, ani plyšový! To přece není možné... To je hotová diskriminace bobrů, nedá se to ani nijak omluvit. A mě tudíž nezbývá nic jiného, než za své miláčky bojovat zuby nehty.

Pro Denního věštce Jane Mooren