Tvořivé chvíle

11. září 2001. Černý den historie, který změnil v našich životech mnohé. A je jedno, zda se domníváme, že ty změny jsou k lepšímu či horšímu.
Svět se toho dne změnil.
Snad každý si pamatuje, co ten den dělal. Já seděl u počítače a hrál Operation Flashpoint. Bylo mi patnáct. Nechápal jsem. Nerozuměl.
11. září 2007, o šest let později, jsem poblíž Ground Zero stál. Byl jsem na tom místě. Cítil a náhle i pochopil to, co se tam stalo. Hleděl na seznam tisíců lidí, mnoho z nich nikdy nenašli. Vida to, co z WTC zbylo, jsem se toho dne ani nedivil.

Další informace o vodě, přináší Katia z lodě…

Další básnička... ;)

To bylo zrovna kolem poledne, když se George procházel Granndibalským lesem, jak už to dělal každé poledne. Sluníčko krásně svítilo, prostě byl den jako malovaný. Když už byl George v polovině cesty, zastavil se a začal si hledat nejbližší pařez. "Přeci nemůže chybět pořádná svačinka," pomyslel si George u nalezeného pařezu. Byl kolem něj nádherný rozhled. Nejen že viděl na jezero. Viděl dokonce i na vesnici Matarvel i na Sokolovskou stráň. George si připadal opravdu hezky.

Co se teďka děje, nová báseň pěje...

Informace aktuální, v rýmovaném podání...

Nedávno byl nábor nových nováčků :D. Ostatně, mezi nimi jsem byla i já:-). Proto vám přináším článek o naší hyperaktivitě a zmatenosti.

Přináším vám znovu krátkou pohádku, tentokrát o chlapci Bertíkovi, který nenechá nic a nikoho na pokoji.

Opět kraťoučký příběh o malém chlapci, který se zachránil díky Komnatě nejvyšší potřeby.

Krátký příběh vypráví o jedné studentce, která miluje pečování o rostliny a zkouší vytvářet nové odrůdy. Povede se jí to?