Tvořivé chvíle

Když takhle přijde nudný večer, kdy vážně, ale vážně není co dělat a jediné, co vám zbývá, je dopsat asi tak patnáct omluv a jít se pověsit, snažím se pozorovat lidi a jejich chování. A právě tohle pozorování mě dovedlo k zajímavému poznatku. Lidi nestíhají. Nikdy a při ničem. Lidi nestíhají žádnou práci, která je jim zadána a všechno si nechávají na poslední chvíli. A je úplně jedno, jestli jde jen o vynešení jednoho odpadkového koše nebo vytření komplet celého rodinného domku. Nikdy to nikdo nedělá v klidu a v pohodě, ale na poslední chvíli.

Člověk současného století je pyšný. Na své povolání, sociální postavení, bankovní konto, dům, auto, oblečení... Něco se za posledních sto let moc změnilo. Ačkoliv lidé před sto lety výše uvedené hodnoty také preferovali, nebyla to zdaleka jednoznačně primární záležitost v jejich životech. Přece jen hodnoty jako láska, statečnost, mravní bezúhonnost, rodina atp. byly hlavními hodnotami. Proč jsme se změnili?

Se zimním počasím přišlo i zimní kouzlo - sníh...

Není to tak dávno, co mou pozornost upoutal šokující článek jednoho internetového vyhledávače. Dvanáctiletý Brit zemřel po předávkování deodorantem. Pokývala jsem hlavou stylem "já-vám-to-říkala", a pak jsem zaujala novou politiku.

Sepsala Sophia Glis Glisová

Tuhle báseň jsem sice složila již v září do soutěže Básničky o předmětech, ale protože nyní získala na aktuálnosti, rozhodla jsem se k ní vrátit a oblažit i čtenáře Denního věštce.

Má prvetvorba. Zpívat procítěně, středně rychle, refrény až na poslední řádek rychle. Nejlépe v doprovodu s piánem a kytarou.

Pro Denní Věštec Raven Maris Gravediggerová

Věnováno Elerin, bibi a Amandě.