Vlk

Vlčí vytí nese se krajinou,

vlčí kůže mění se na jinou,

z vlka člověk se stal,

jeho duše je vlčí dál.

Kdo ho jako vlka zná,

ten ví, že nekousá,

kdo nezná ho však,

ten z něj má jen strach.

Stříbrný pohled a šedá srst,

nezkřiví nikomu ani prst,

stříbrný měsíc, ta luna veliká,

ta už ho dávno neleká.

Z člověka vlk se zas stal,

v něm vlčí duše žije dál.