Co otřásá hradem

V anketě, která probíhala v části minulého týdne, se čtenáři Denního věštce shodli poměrně jasně na tom, že by chtěli exhibiční zápas profesorů s vítězným družstvem obnovit, lišili se však v názoru na to, jak by mělo takové klání vypadat.

Část vybraných názorů, proč ponechat famfrpálový zápas v podobě, jak vypadal kdysi, vám nyní předkládáme samozřejmě i s příslušnou argumentací.

Letos naši školu podle vyjádření pana ředitele sice nenavštíví obr Koloděj se svou poutí, ale můžeme se těšit na jiná dobrodružství a objevy.

Sám pan šéfredaktor upozornil v minulých dnech na zcela nezvyklý jev – příliv starých známých studentů do našeho hradu. Neváhala jsem a pokusila jsem se jednotlivé studenty vyzpovídat. Co je vedlo k návratu? A co se tu podle nich změnilo?

Větu v podobném duchu pronesla dnes večer ve Velké síni nedávno rozmražená Adrianet le Ros po shledání se starým známým Maxem de Verano, který využil možnosti vrátit se do hradu, již mají v době registrace nových studentů úplně všichni bývalí obyvatelé Bradavic nevyloučeni z kázeňských důvodů. A nebyl sám. Tolik staronových tváří jsem ve Velké síni snad ještě v žádném roce nepotkal.

Bradavicemi otřásá nečekaná velká akce: KouzlOscar! Myslím, že jsme všichni rádi, že se tu něco tak skvělého z ničeho nic objevilo a že není třeba nikomu příliš vysvětlovat, o co se vlastně jedná, protože na hradě nezbývá snad jediný člověk, který by se nenechal strhnout nadšením. Komu za to všechno ale vděčíme? Čí to byl nápad a kdo se s chutí hned vrhl do náročných příprav a organizací jen ze své vlastní dobré vůle pro radost ostatních? Nikdo lepší by se toho nemohl ujmout, než právě Elizabeth Lextrová s Barbarou Arianne Lecter. Zajímalo mě, co všechno je potřeba, aby z ničeho vznikl KouzlOscar.

Jak ti, kdo umějí číst informace mezi řádky, i když nikde není napsáno jediné písmenko, již správně tuší, zaběhnutý řád Denního věštce na dobu prázdnin přehodí výhybku a vjede do trochu jiných kolejí, než na jaké jste byli zvyklí doposud.
Co všechno pro vás, drazí čtenáři, chystáme, se dozvíte, až k tomu nastane správný čas. Dnes můžeme pouze prozradit, že se budeme snažit pomocí našeho plátku rozvířit diskuze kolem problémů naší školy, na něž někteří upozorňovali v soutěži Žlučovník.

Dnes vám přinášíme jakousi ochutnávku; problém, který se nám do našeho prázdninového programu svou „plonkovitostí“ příliš nehodí, nicméně který si i přesto pozornost zasluhuje. Pojďme si představit úryvek z vypracování výše jmenované soutěže od jedné zmiozelské studentky.

Dny na konci školního roku bývají v porovnání s většinou těch všedních středoročních něčím výjimečné. Nejinak tomu bylo i se sobotou 26. června. Dvě nebelvírské studentky (Aváček de Hillson a Rebecca Shadowfang) na tento den nikdy nezapomenou proto, že právě dnes se jim podařilo složit zkoušky OVCE, spousta jiných studentů pak má důvod ke vzpomínkám proto, že byly vyslyšeny jejich prosby o návrat z mrazáku zpět do hradu... Ovšem já budu mít tento den navěky zafixovaný jako den, kdy jsem objevil básnické střevo inspektorky výuky.

Na úvodní stránce Denního věštce už pár dní probíhá anketa, jejímž prostřednictvím hlasujeme o tom, jak bychom nejraději „naložili“ s nováčky. A protože já se neshoduji s většinou, ráda bych vám prostřednictvím novin přiblížila některé ze svých argumentů.

V neděli 20. černa 2010 v 18:00 se na plácku za hradem děly věci! Své OVCE tam z Bystrozorství – přípravného kurzu „pásla“ Janel Weil. Ve zkušební komisi byla kolegyně Bela, Ansí, já a kolega Midar.

Dne 19. 6. 2010 proběhla ve Velké síni oslava založení školy. Byli jsme u toho.

Svérázný způsob řešení problému s přibývajícími absolventy, který ve svém článku nastřelila Cerridwen Lowra Antares, představila v neděli krátce po poledni mladičká profesorka a redaktorka Denního věštce, Mintaka Orionis.

Sedmiboj se už pomalu blíží ke konci, už jen poslední 2 úkoly čekají naše milé a obdivuhodné Sedmibojaře, a pak už zasloužený odpočinek a pocit úlevy, radost z dobrého umístění, vykonané práce, čestné reprezentace své koleje. Sedmiboj dá totiž pořádně zabrat. Proto pro mě bylo velkým překvapením, že všechno vynaložené úsilí, námahu, píli a čas strávený nad úkoly někteří soutěžící vůbec nedělají kvůli sobě a výhře, pro peníze, ale proto, že mohou právě oni svoji kolej reprezentovat: pocit, že je na ně jejich kolej hrdá, je pro ně odměnou mnohonásobně vyšší. Všechna jim čest. Přesto ale částka, kterou jeden z nich dřív, než se nadějeme, vyhraje, není zanedbatelná. No nepřáli byste si najednou teď hned mít 100 galeonů i vy? Tak můžete v klidu dál snít! A mezitím si přečíst třeba to, co říkají ti, kterým se jejich sen možná brzo stane skutečností.

Možná někteří z vás, milí čtenáři, zejména ti, kdo se zabývají studiem mudlů, zaznamenali nedávnou mudlovskou aféru ve světě mudlů: na právnické fakultě v městě Plzni dokázali někteří studenti v rekordně krátké době absolvovat doktorské, případně magisterské či bakalářské studium a získat příslušný titul. Zatímco jiní museli na doktorát studovat tři roky (po 5 letech magisterského studia), prominentní studenti to dokázali třeba za tři měsíce! Někdo si toho všimnul, začalo se do toho šťourat, vyhodili děkana a nějaké profesory a několik desítek absolventů má o svůj titul přijít – ukázalo se totiž, že o jejich studiu nejsou na škole řádné doklady a že to v tak krátké době prostě není možné stihnout.
Myslíte si, že u nás, ve světě kouzel, taková nepoctivost není možná?
Ale je!

Hradem se rozběhla diskuse, co vlastně dělat s narůstajícím počtem studentů, kteří dokončují řádné studium. Pojďme si trochu shrnout, co bylo řečeno v komentářích, i s trochou toho vlastního názoru na celou tuhle věc.