Co otřásá hradem

Autorské zamyšlení Mintaky Orionis nad současnými událostmi.

Jak si možná někteří z vás stačili všimnout, v průběhu měsíce září se ze školy vytratili pracovníci Gringottovy banky, dračí chůvy, krotitelé škrken i další obdobná povolání. Respektive – jejich vykonavatelé je převedli na pozici svých bokovek. Všem tmavě fialovým byly přiděleny vizitky „Zaměstnanec“ a pokud nechtějí ztratit plný přístup do budovy školy, musí za nimi být odnynějška vidět v každém měsíci kus práce, již vykonali. I přes tuto skutečnost však řada obyvatel hradu nabízený tmavě fialový plášť přijala. Kdo mezi ně patří?

A jaké předměty „doporučují“ náhodně oslovení studenti? Na co se zapíší oni sami? Nebo na co by se chtěli zapsat? Podle jakého klíče si vybírají předměty?

Zápis do výuky se blíží mílovými kroky. Jaké předměty si zapsat? Co se letos bude vyučovat? To vše se dozvíte v tomto článku.

Sotva se nováčci dostali do kolejí, jejich první starostí se stalo to, koho dostanou za patrona, a dotaz číslo dvě - půjčíte mi uniformu a na předměty? To, že jsou nováčci důležití, že je kolej potřebuje a má se o ně starat, je věcí jasnou - ale opravdu jsme to chtěli dovést až sem?

Před několika dny v pozdních nočních nebo možná spíš v brzkých ranních hodinách došlo k fantastickému odhalení. V Godrikově Dole dochází ke kouskování skřítků a jejich rozprodeji po částech.

Když se před měsícem mluvilo o stěhovaní Lví tlapou, nebelvírského kolejního časopisu, znělo to jako hudba daleké budoucnosti. Podobně jako „Vánoce 2008“ nebo jako datum otevření zverimexu na Příčné. Nyní, na konci srpna, mohou ovšem všichni skeptici směle spustit svou čelist kamsi ke kolenům: je to tu, již od zítřka bude časopis vydáván ve zbrusu nových prostorách!

Ani jsme se nenadáli a okurková sezóna je za námi. V nejbližších dnech se můžete těšit na její kompletní vyhodnocení a na ocenění nejpilnějších sběračů.
Tento článek je posledním sesbíraným z vypracování Prázdninovek; zabývá se tématem trochu zmatečného minulého týdne, jímž byla Příčná ulice. Všeobecně byla tato sekce hradu hodnocena jako velmi kvalitní, nicméně i přes tento fakt se k ní našlo i trochu kritiky či návrhů.

Když kolega Werewolf navrhl v komentářích u příslušného tématu, že by mohli profesoři hrát o pohár ve ŠFM, s úsměvem jsem si sám pro sebe tento nápad zařadil do šuplíku „bláznivé a nikdy nesplnitelné“. Ve chvíli, kdy bylo toto téma na honorovském koncilu představeno panem ředitelem a to navíc stylem „s tím se počítá“, jsem byl tedy docela v šoku. A jakmile přibyly v hale sborovny nové dveře vedoucí do profesorského kumbálu, bylo jasno. Profesoři a zaměstnanci nastoupí jako jeden tým do zápasu proti družstvům jednotlivých kolejí.
Studenti, těšte se... a třeste se.

Dnes, 28. srpna 2010, se sborovna rozrostla o tři nové profesorky. Bývalá kuchařka od Tří košťat Aki san Marino takzvaně „dolaďovala barvu“, zatímco čerstvé absolventky Selena Enail Smithová a Janel Weil musely absolvovat celý náročný proces fialovění.

Pro dnešek jsem z okurkových příspěvků vybral vypracování slečny Adanedhel Bloom, jehož stěžejní částí tvoří zamyšlení nad diskutovanou otázkou limitů.

Z většiny vypracování, jež došla do prázdninovky s tématem soutěží, vyplývalo, že jsou obyvatelé hradu s chodem této sekce víceméně spokojeni. Jako důkaz může sloužit například práce slečny Cerridwen Lowra Antares.

Aneb zbylé návrhy a připomínky, jež se do předchozích článků nevešly...

Trochu jiný pohled na obrazárnu má oproti včerejšímu článku slečna Cerridwen Lowra Antares, jejíž práci si můžete přečíst níže.

Oproti minulému tématu se "Školní obrazárna" těšila několikanásobně větší oblibě - tedy alespoň co se počtu zaslaných příspěvků týče. Jako první jsem ke zveřejnění vybral dílo slečny Adanedhel Bloom.