Strana 204

Ve Velké síni byl hezký večer, když v tu chvíli přiběhla celá uhnaná Rosmery a nemohla popadnout dech. Podařilo se jí jen cosi nesouvisle vykoktat o krádeži a ředitelně. Brzy jsme všichni přišli na to, co se stalo... Ukradli gumovou kachničku pana ředitele!!

Dne 7. února 2010 v pozdních večerních hodinách zažil hrad to samé, co před třemi lety. Ovšem tehdy byla loupež spáchána 7. března 2007. Ale i tenkrát byl výsledek stejný. Zmizela kachnička pana ředitele.

Včerejším dnem nám započal zápis na předměty, který už klasicky obnáší tlačenice, pranice a jiné násilné praktiky před učebnami. Zároveň se ve stejný den a stejnou dobu konají Velké škrní hody. A jak to celé probíhalo letošní rok?

V poslednom čase náš hrad zachvátila vlna fialovenia študentov. Študenti, ktorí dokončili OVCE, odhodili svoju školskú uniformu a namiesto toho sa obliekli do profesorských alebo zamestnaneckých habitov. Toto fialovenie sprevádzal aj obrovský plač a žiaľ spolužiakov, ktorí sa museli rozlúčiť so svojimi bývalými spolužiakmi.

Ano, už je to tak. Skandální a hromadné odchody studentů za lepším. Hlavně za penězmi a klidem.
Na úkor své barvy se rozhodli, že raději budou žít klidným postarším životem (za který dostanou zaplaceno) než bujarým studentským. Kdo by to takto nechtěl...

Začíná nový školní rok a zápis do předmětů je hned za dveřmi. Co to znamená? Otevření bodování a tím pádem i souboj o školní pohár.

Těsně před půlnocí 6. února se jediná jeskyně na Příčné ulici zaplnila novými kousky.

Včera večer proběhla akce velice očekávaná - zařazování.
Vše probíhalo prudce klasicky. Až na jednu výjimku. Letos se klobouk opravdu probral a rozhodl se, že nezačne, dokud v síni nebude ABSOLUTNÍ ticho. Než to všem došlo, sice uběhlo nějakých deset minut, ale každopádně to zabralo.

Když jsem dneska přišel do práce, zastihla mě nemilá zpráva. Ten kus papíru, co si honosně říká noviny, tady straší už pět let! Myslel jsem, že to se mnou sekne. Jenže ono poklidné sesutí se na zem mi nebylo dopřáno; zmerčil mě totiž ten studentík, Orionis se jmenuje. Cože? Kdo mu dovolil nosit fialový hábit? Tady se snad všichni zbláznili! Překvapeně jsem tedy hodnotil situaci a tak jsem ani nestačil včas zdrhnout. A Orionis mě zavalil prací. Že já sem vždycky tak naivně vlezu …
Abyste věděli, pracuju nerad, plat mi zabaví Rawenclavová (Merlin ví, na co to zase potřebuje) a nemám vás rád. Přesto ale pozvednu svou chudou číši (taky by mi mohl někdo dolít!) a zadívám se svým vnitřním zrakem na další pětiletku. Teda až mi ten nervní pisálek co to tady vede, přestane blokovat výhled.

Po pětidenním hlasování jsme se konečně dostali k výsledkům!

Křupání sněhu nás provází na každém kroku. Bohužel každému nepřináší jen radost. Komu a proč z něho naskakují vrásky? To se dozvíte v následujících řádkách…

Po relativně klidném školním roce, kdy se objevovaly jenom výjimečně a zahlédli jsme sotva jejich ocásky, si možná mnozí mysleli, že se buď uklidnily anebo o nás prostě už ztratily zájem. Ale opak je pravdou!