červen 2011

Madam Malkinová dostala ve včerejších večerních hodinách zajímavou zásilku a ihned ji uvedla na své pulty.

Klobouky se jako pokrývka hlavy a součást celkového oděvu používají už od dob staré Mezopotámie či Řecka. Během určitých období se sice opět vytrácely, přibližně od 15. století jsou zase mezi námi v nejroztodivnějších tvarech i barvách.
Položili jste si už někdy otázku, proč vlastně klobouky nosíme, proč je nosí třeba i mudlové? Proč jsou ty kouzelnické často špičaté? Já si ty otázky položila.

Ovšem pozor – zdání klame a nic není, jak se zdá...

Samantha Am Chainless je mrzimorská prvačka, která se však adaptovala velice rychle a již nyní je v mrzimorské zasedace a rozhoduje o osudu spousty starších studentů. Jako respondentku jsem si ji vybral proto, že má zajímavé názory a není to osoba, která by šla s davem.

(Rozhovor vydán s několikatýdenním zpožděním, což mu však v mých očích na aktuálnosti neubírá, pozn. šéfr.)

V posledních několika letech se o famfrpálový pohár bojovávalo prakticky jen mezi Nebelvírem a Zmijozelem. Tyto koleje měly velice silné týmy a o vítězi školního mistrovství tak rozhodoval jejich vzájemný zápas – a v podstatě šlo o to, kdo z obou veskrze stoprocentních soupeřů bude mít více štěstí a chytí zlatonku.

Baj DOLOHOV
(text pana Dolohova je zcela nekorekturovatelný, leč seškrtávatelný, pozn. šéfr.)

Odbila devatenáctá hodina a ve Velké síni se rozezněly libé tóny hudby skupiny Vodvázané berle. Slavnost s potěšením zahájila sl. Petula Laskavá, která předala slovo sl. Elizabeth Lextrové poté, co si každý z nás zavzpomínal, jak sem na školu přišel. Sl. Eliz nezklamala a rodina Orionisů tak získala „čestný titul“ stařešinové.

S blížícím se koncem školního roku nastává období, kdy kolejní ředitelé musí jmenovat nové studentské vedení, případně stvrdit funkcionáře dosavadní. Jelikož může být v řadě případů toto rozhodování velmi náročné, chtějí si někteří tuto práci ulehčit. Svérázný způsob, zdá se, nalezla a plánuje v Nebelvíru uplatňovat Betelgeuse Orionis.

Jak si bystřejší z čtenářů možná všimli, byla v květnu narušena i pravidelnost vycházení měsíčních více či méně číselných souhrnů. Nyní bych tuto skutečnost rád napravil; do rukou se vám tedy dostává dvouměsíční přehled aktivity i neaktivity DV.

Za chvíli vypukne registrace, nováčci se budou hlásit o své slovo. Kolik by jich měla ideálně každá kolej dostat? A odpovídá to reálnému zájmu mladých kouzelníků?

Konec roku se nevyhnutelně blíží, takže je čas rekapitulovat, vzpomínat, hodnotit a bilancovat.

V posledních dnech mohou sběratelům žabek vypadnout oči téměř na každém rohu. Někdo že vlastní kartičku s číslem 47? A nová stříbrná žabka s efektem deště? Není to náhodou vtip? Tentokrát opravdu ne.

Že si studenti tradičně nabírají větší množství předmětů, než jsou schopni zvládnout, je starý známý fakt. V letošním vyhroceném roce se mi však odhlašování předmětů v době závěrečných esejí zdálo markantnější než kdy předtím. Už jen pouhý fakt, že stejný počet předmětů, který si nabrala, zvládla úspěšně uzavřít jen jedna studentka z TOP 5 bodování, je zarážející.

Více než 30 hodin jste měli k nalezení a rozluštění indicií z včerejší hry. Přestože vlastní tlačítko se podařilo najít za neúměrně kratší dobu, všechny indicie se do správných souvislostí podařilo zasadit až dnes po desáté hodině večerní slečně Cerridwen Lowře Antares. Její řešení v původním znění naleznete níže (kdo chce tedy pokračovat v pátrání na vlastní pěst, článek nebude otevírat a může se snažit dále).

Pan Dolohov mou osobu pověřil ukrytím tajného tlačítka do Denního věštce. Vzhledem k tomu, že archivy našich novin jsou dosti rozsáhlé a že hledat jej bez nápovědy by bylo jako hledat kámen vzkříšení v Zapovězeném lese, rozhodl jsem se jeho ukrytí zašifrovat tak, aby jej důvtipný, pozorný a tématiky znalý čtenář našeho plátku byl schopen najít.