Tvořivé chvíle

Já sama jsem si tuto otázku kladla několikrát, však do dnešní chvíle ještě čekám na odpověď.

„Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.“

„Nikdy není tak dobře, aby nemohlo být ještě líp.“

Kdo nemůže usnout a má rád Voldemorta, ať zkusí usnout nad touto ukolébavkou

Krajina mé duše, poznání své duše z pohledu krajiny a přírody.

John bol úplne normálny chlapec, študent štvrtého ročníka školy čar a kúziel na Hogwarts. Mal však neobyčajnú záľubu. Zbieral čokoládové žabky.
Lepšie povedané, kartičky z čokoládových žabiek.
To ešte nie je také zvláštne. Zvláštne na tom je, že John bol ochotný pre získanie kartičky urobiť hocičo. A to môže byť často veľmi nebezpečné...

Pomalu lukami toulám se,
objímám stromy a kochám se
přírody nádherou, údolím kouzelným,
komíny vesnice za polem vzdáleným.

A je tu pokračování, našeho nekonečného deketivního příběhu...

Nejen pepř, ale i oříšky kešu, kardamon, skořice, zázvor, zelené mandle, hřebíček a kromě ořechů ještě kávová zrna a sám všemocný lístek čaje. Ale nebýt zrnka pepře, pak to, co nyní spěje ke konci na Východě i na Západě, by možná vůbec nezačalo…