Co otřásá hradem

Tak už nám to propuklo a já vzpomínám, s jakým rozechvěním jsem sama před začátkem svého prvního roku čekala, jestli ta sova z Hogwarts přiletí!

"Co se stalo? Za co budu živit svůj šatník?"
Takové a mnohé další zoufalé výkřiky mohli obyvatelé Bradavického hradu (a díky silným hlasům fialových i přilehlé okolí) zaslechnout na přelomu starého a nového roku. Do té doby nešťastní nedržitelé prosincových výplat stále ještě doufali, že se skřítci jen někde zasekli. Jejich naděje ale rázně ukončilo prohlášení ředitele školy, který prý jménem celého profesorského sboru poslal těžce vydělané galeony sirotkům do Sýrie. Je to ale pravda? Dennímu Věštci se podařilo zjistit, že ne tak docela. Nimrandir Elénére sice galeony poslal, ale někam úplně jinam.

Zdá se, že s Vánočními aktivisty se v posledních dnech roztrhl pytel. Propagace Protisantovského hnutí není nic proti tomu, co včera a dnes předvedlo vedení školy (prezentované Nimrandirem Elénérem).

Slavme, veselme se, radujme se. Velevážená školní rada konečně zrušena.
A to není vše. Školou se nese demokratický návrh na uznání 11. prosince Antibyrokratickým svátkem.

Milí čtenáři,
jak už jsem vás informovala ve svém předchozím článku Kupte si Lupu, rozhodla jsem se provést riskantní pokus,

Vážení čtenáři,
naposledy se vracím k případu pana Renina. Bohužel, jak se ukázalo, nejedná se zde o žádné pikantnosti, avšak skutečně pana profesora potkala smutná událost v osobním životě, s ohledem na přání pana Serge se zde o tom nebudu v žádném případě více šířit.

Jak jsem slíbila, pokusila jsem se zjistit něco více o důvodech, které vedly pana Renina k náhlé rezignaci na místo kolejního ředitele Mrzimoru. Na otázky mrzimorských studentů odpovídal včera s vážnou a zasmušilou tváří:
„S mou drahou polovičkou to samozřejmě nesouvisí, vyučovat budu, z této školy mne hned tak někdo nedostane.“

Když se některé dívky s takovým vyjádřením nechtěly spokojit, prohlásil s relativně tragickým výrazem, že „z velmi závažných důvodů“ a že se „vážně na tuto pozici už necítí“.
K otázce, kdo bude jeho nástupcem, řekl pouze: „To se nechte překvapit.“

Poté, co se unavení mrzimorští studenti, kteří strávili celý den tréninkem na famfrpálovém hřišti, připlazili do žluté společenské místnosti, objevili zde pergamen podepsaný kolejním ředitelem Mrzimoru, profesorem Serge Reninem. Jako první se k dopisu vrhla Susan Rootletová. Poté, co Reninův vzkaz přečetla nahlas, rozhostilo se hrobové ticho, které trvalo asi tři minuty. Všichni přítomní byli zcela konsternováni...

Aneb špína je všude!

Tak i vy?

Pro mnohé to bylo překvapení, zasvěcení se nedivili. Být u toho ale zatoužilo opravdu mnoho hostů, i když byla pozvánka na svatbu zveřejněna víceméně na poslední chvíli.
Dostavili se hosté všech barev a bylo jich několik desítek, takže slavnostně vyzdobená kruhová místnost (normálně učebna) v Severní věži byla přímo nacpaná k prasknutí.
Svatební agentura Morbidus Lunaris Nuptiae zajistila vše na výbornou, vlastně na vynikající. I když... Stylové svatební oznámení se svícemi a netopýrem sice hyzdí pravopisná hrubka (o tom již Denní věštec informoval), ale grafický design zaslouží pochvalu.
Datum 2. listopadu, tedy na Dušičky, bylo také zvoleno přiměřeně pochmurně.
Těm, kdo se z jakéhokoli důvodu svatebního obřadu „v hodině temné“ (začátek byl ve 20 h) nemohli zúčastnit, přináším malou reportáž.

Vážení nevěřící, je to tak. Anseiola Jasmis Rawenclav a Serge Renine se konečně odhodlali vyměnit si prstýnky a začít se mít také trochu rádi. Jak si ale mohlo početné Bradavické obyvatelstvo všimnout, neobešlo se toto rozhodnutí zcela bez následků.

aneb na Velkou síň útočí zástup(y) duchů!