Co otřásá hradem

Začíná nový školní rok a zápis do předmětů je hned za dveřmi. Co to znamená? Otevření bodování a tím pádem i souboj o školní pohár.

Těsně před půlnocí 6. února se jediná jeskyně na Příčné ulici zaplnila novými kousky.

Včera večer proběhla akce velice očekávaná - zařazování.
Vše probíhalo prudce klasicky. Až na jednu výjimku. Letos se klobouk opravdu probral a rozhodl se, že nezačne, dokud v síni nebude ABSOLUTNÍ ticho. Než to všem došlo, sice uběhlo nějakých deset minut, ale každopádně to zabralo.

Když jsem dneska přišel do práce, zastihla mě nemilá zpráva. Ten kus papíru, co si honosně říká noviny, tady straší už pět let! Myslel jsem, že to se mnou sekne. Jenže ono poklidné sesutí se na zem mi nebylo dopřáno; zmerčil mě totiž ten studentík, Orionis se jmenuje. Cože? Kdo mu dovolil nosit fialový hábit? Tady se snad všichni zbláznili! Překvapeně jsem tedy hodnotil situaci a tak jsem ani nestačil včas zdrhnout. A Orionis mě zavalil prací. Že já sem vždycky tak naivně vlezu …
Abyste věděli, pracuju nerad, plat mi zabaví Rawenclavová (Merlin ví, na co to zase potřebuje) a nemám vás rád. Přesto ale pozvednu svou chudou číši (taky by mi mohl někdo dolít!) a zadívám se svým vnitřním zrakem na další pětiletku. Teda až mi ten nervní pisálek co to tady vede, přestane blokovat výhled.

Po pětidenním hlasování jsme se konečně dostali k výsledkům!

Po relativně klidném školním roce, kdy se objevovaly jenom výjimečně a zahlédli jsme sotva jejich ocásky, si možná mnozí mysleli, že se buď uklidnily anebo o nás prostě už ztratily zájem. Ale opak je pravdou!

Je mou novinářskou povinností vás informovat o všech neduzích, skandálech a exkluzivních novinkách, na které na hradě narazím. A právě zpráva, kterou se vám chystám sdělit, rozhodně patří mezi ně. Zlovolný skřítek ZLOřád začal řádit opravdu na celé škole!

Bylo to poměrně normální odpoledne ve Velké síni - studenti tlachali a s kručícími žaludky očekávali oběd. Jak to tak ale bývá, pohoda brzy skončila. Do síně přijela vážená madam Angela Grey-Slytherin a všechny o tom zpravila hlasitým zvoláním "Pozór, jedu!" A tak to všechno začalo.

Se závěrem školního roku se pojilo i vyhlášení vítězů kouzelnické Čaropřehlídky, organizované vedením Příčné ulice. Výsledky většina obyvatel očekávala s obzvláštní netrpělivostí, zejména ovšem potom všech 25 soutěžících, kteří postoupili do uzšího hlasování, nemohlo v poslední lednový den ani dospat.

Je krátce před sedmou hodinou večerní, ve Velké síni to vře jako v kotli a já, oděná ve svých nejlepších šatech, načinčaná a načesaná, mám co dělat, abych se se svým bonzbločkem v ruce procpala skrze pobíhající studenty, klopýtající kolegy a všudypřítomné škrkny až k profesorskému stolu a zabrala tam poslední volné místo.

Cena Roweny z Havraspáru, Cena Helgy z Mrzimoru, Cena Godrika Nebelvíra, Cena Salazara Zmijozela.

V soutěži o nejlepší mezikolejní básničku v kolejním časopise Mrzimoru se během dnešního dne děly zajímavé věci...

Už delší dobu se tam nic neděje...

Je možné, aby se ztratila celá učebna?

Pozná ho každý – Hanibalovo jazero. Väčšinou v ňom končia neposlušní a zlí žiaci, ktorí porušujú pravidlá. Najčastejšie to býva za spamovanie, nevhodné chovanie. Trestaný žiak potom putuje krásnym letom doprostred jazera, podľa závažnosti priestupku sú odkopnutí do rôznej vzdialenosti od brehu.