Strana 209

Po tom, co skřítek ZLOřád udělal s naším hradem, se nemáme čemu divit. Musíme ho hlídat, ovšem občas se to nepovede a zdá se, že hlídání ZLOřáda s sebou nese zvláštní rizika. Můžete třeba přestat mluvit!

Na naší škole mě vždy fascinoval její vývoj. To, že nějaké dveře vedou někam, či to, že každá chodba někde končí, je dnes nezpochybnitelná pravda... Ovšem zítra může již být vše úplně jinak.
O archivu, nové budově, která byla přednedávnem připojena k naší škole, vám již náš plátek zprávy přinesl, pravděpodobně jste zaregistrovali i novou možnost nechat někoho nahlédnout do svého alba čarokreseb (pokud ne, vězte, že máte své nové prázdné album umístěno hned pod odznaky vašich aktuálních spolků).
Ovšem slyšeli jste již o nové veřejné myslánce, jež byla dnešního dne potajmu převezena do školní knihovny?

Každý z nás má v běžném životě nějaké rituály; určitý zajetý systém; pořadí, ve kterém vykonává nejrůznější úkony. V dnešním nevšedním dni jsem se rozhodl představit vám svůj tradiční vstup do hradu.

Milí čtenáři,
ač je to k nevíře, objevil se v redakci našeho plátku úderem dnešní půlnoci překrásně nazdobený stromek. A co bylo ještě více podivuhodné, našlo se pod ním i pár dárků...
Inu, Fleutýna asi začala svou pouť skrz naskrz kouzelnickým světem včas a nejprve přišly na řadu veřejné instituce.
Nu, nebudu vás dlouho napínat, neodolal jsem a pustil se ihned do rozbalování...

Dovolte mi, abych byla prostředníkem a částečně i tlumočníkem nejmenovaného kouzelnického badatele. Nepřeje si být jmenován, a tak je mou milou povinností aspoň zhruba objasnit, jak je to tedy s nesmrtelností brouka chrousta. Výsledek některé z vás možná potěší, jiné asi nijak nezaujme. Nicméně i to je posláním vědeckého bádání.

Jak každý obyvatel hradu ví, Ďáblova jáma se nachází ve stejnojmenné malé špinavé chaloupce uprostřed Prasinek, konkrétně v těsném sousedství Agentury Žluté tlapy, hostince U Tří košťat a Paštičkovy čarokreslírny. Uvnitř najdeme síň plnou spletitých šlahounů a kořenů, protkanou mnoha pavučinami. Chaloupku hlídá ošklivá hrbatá babizna s bradavicí na nose. Když místo takto popíši, nezdá se, že by tam kdokoliv dobrovolně chodil. Přesto se denně dovnitř valí davy studentů i zaměstnanců z naší školy. Nakolik je ale Ďáblova jáma vhodným rozptýlením pro nezletilé kouzelníky?

Laboratoř se v posledních nemnoha měsících stala novou oblíbenou destinací pro všechny, co chtějí využít svůj volný čas mezi studiem něčím produktivním. Co ale zajímalo mne, bylo, kdo nejčastěji vybuchuje a přispívá k tomu, že na hradě vládne poněkud zamlženě zakouřená atmosféra. Po několika letmých pozorováních jsem usoudila, že nejvíc úrazů z přípravy lektvarů má na svém kontě kolej Zmijozel! Podívejme se spolu na to, proč.

Dnešního večera jsem se poklidně procházel chodbami hradu, rozjímal přitom o obsazení jednotlivých kolejí, když tu mě najednou vyděsil strašlivý křik. Začal jsem pátrat po jeho původci a našel jej velmi rychle. Na konci vedlejší chodby se strachem třásly dvě prvačky, jež jsem znal jen od vidění, nebyly schopny kloudného slova a stále jen ukazovaly na nejbližší dveře a mumlaly: „Strašidlo, strašidlo...“.

Je zvláštní, jak těžké je napsat pár seminářových řádků. A ještě těží je najít téma. Já jsem ho nalezla tam, kde se ostatní pátrat bojí. Ano, přiznávám, že jde o věc, která nemá se životem v kouzelnickém světě nic společného, ale jde o něco, co většinu z nás drží nad vodou – jde o naše přátele.

Přibližně před dvěma týdny se na okrajích pozemků školy objevila nová budova otevřena i návštěvníkům zvenčí, v jejímž štítě si může každý přečíst ozdobně vyvedený nápis „Archiv“.
Ačkoli ještě nejsou veškeré stavební úpravy hotovy, jsou již ukázky nejlepších studentských (ale i profesorských) prací přístupné veřejnosti a to konkrétně na této adrese: Archiv

Skřítek ZLOřád, nechvalně známý služebník ZLA, který byl posledních několik týdnů vězněn v tajemných zákoutích hradního sklepení a hlídán samotným Ferdinandem, se včera přestěhoval. Jeho novou domovinou se stala Jáma Lvová.

Správné výsledky soutěže Denní věštění šifer ke kontrole.

Jedna z vydařených úvah zaslaná do soutěže Kouzelnické minimum.