Mintaka Orionis (Z)

Elle Sutherland jsem si pro rozhovor vybrala záměrně. V poslední době bylo její jméno skloňováno hlavně v souvislosti s Picatrixovým řádem čarodějů, ale o tom jsem se já osobně nechtěla moc bavit... Elle mě zajímala především proto, že učí Věštění.

Cerridwen Lowru Antares snad ani představovat nemusím…V jejím životopise se vyjímá
Řád Salazara Zmijozela (za léto 2009),

Snaživec roku (za zimu 2008),
Snaživec roku (za zimu 2010),
Snaživec roku (za zimu 2009),
Vítěz Bradavické čtyřky (za léto 2009)
a tak bychom mohli pokračovat dál a dál například výčtem absolvovaných předmětů, který se rovná v zásadě kompletnímu infu o výuce… Ale to by nám nezbyl čas na vlastní rozhovor.

Evangeline Joyce Wynne, mladší profesorka, která „z duše nenávidí úkoly psané na poslední chvíli a zbožňuje konverzaci čili drbárny všeho druhu“ mi ochotně zodpověděla pár klíčových otázek. To vše s noblesou a vtipem sobě vlastním.

Těsně na konci roku 2009 (hodinu před půlnocí) se v doposud uzavřeném Butiku Madam Malkinové objevila nová (velmi, velmi, velmi) dlouho očekávaná kolekce oblečení. Po jejím letmém prohlédnutí lze ve stručnosti říci, že je laděna do hnědé a krémové barvy, výšivky, zdobení a doplňky jsou pak ve zlatém provedení. Podle vyjádření vedení Příčné ulice jsou na kolekci použity materiály, které byly získány "mírumilovně", takže si toto oblečení mohou pořídit i ochránci zvířat.

Dárky do Bradavic nepřinesla letos jenom víla Fleutýna. Nadělovaly si je i jednotlivé koleje – tedy alespoň Zmijozel, Havraspár a Mrzimor.

Podle výzkumu vědců z Merlinova institutu se v letošním roce přemnožili upíři. Odhaduje se, že jejich počet se oproti loňskému roku zdvojnásobil! Proč tomu tak je, se zatím nedaří vysvětlit, a tak se objevují různé spekulace. Humaldus The Fay, známý novinář píšící pro prestižní deník New Wizard, dokonce tvrdí, že je to proto, že být upírem je v dnešní době prostě IN, proto se prý spousta (hlavně mladých) kouzelníků a kouzelnic snaží stát upíry a dokonce by plným ¾ z nich nevadilo, kdyby byli kousnuti upírem a vysáti, což by mělo za důsledek i jejich vlastní proměnu.

A co na to obyvatelé Hog?

Když tak někdy ve Velké síni poslouchám nářky nad tím, „jak byly dříve Hog skvělé a jaké jsou teď...,“ vzpomenu si vždycky na hodiny mudlovské češtiny či dějepisu. Přesně takto totiž líčí snad veškeré báje všech kultur svoji historii. Nejprve téměř všude existovalo tzv. zlaté období a pak postupně dochází vývojově k úpadku, takže přes stříbrná období se pomalu dostáváme až k zániku dané kultury. Podle mě je ale namístě ptát se po tom, zdali to tak bylo skutečně, nebo zdali za to vše může jen nedokonalá lidská paměť... Je to vše jen konstrukt, nebo opravdu na začátku každá kultura a civilizace prožívá své „zlaté“ období? Nebo se spíše jen jedná o to, že lidé si raději pamatují hezké a to ošklivé „v pudu záchovy duševního zdraví“ nějak přirozeně zapomínají? Případně ex post dokáží teprve „správně“ vidět a zhodnotit minulé?...

K zelené koleji v poslední době přistupuji s nebývalým respektem. Ne snad, že bych se jí bála v boji o školní pohár, ale od té doby, co zmijozelským vyhaslo v kamnech, jsou čím dál tím více nemocnější a nemocnější... Oficiálně se nejedná o žádné závažné choroby, ale přeci jen člověk nikdy neví a opatrnost je opatrnost.

Významné kouzelnické listopadové svátky se nezadržitelně blíží, takže jsem vyzpovídala některé obyvatele hradu a zeptala se jich, jak hodlají tyto svátky slavit...

Psát o famfrpálovém zápasu
Nebelvír versus Mrzimor je poměrně nezáviděníhodné téma, neboť člověk se jen těžko vyhne tomu, aby se nepozastavil nad tak propastným sportovním výkonem. Přesto se o to pokusím.

Vždycky mě zajímalo, jaký je ďábel. A po dlouhodobém výzkumu mohu říct, že lakomý. Dnes ráno jsem se sama brouzdala jeho jámou a hledala jeho poklady. A výsledek? Ze 135 pokusů jsem poklad získala jen dvanáctkrát! Jedenáctkrát to byly fazolky, jedenkrát svrčky. O bylinku, šém či čokoládovou žabku jsem ani nezakopla. Dvakrát mě ďábel dokonce kvůli mé rychlosti ignoroval! A to jsem vůbec nespěchala. Pravda, asi pětkrát jsem spadla samovolně, když mě překvapila ďáblova slova… Každopádně jsem odhodlaná ďábla pokořit a ještě minimálně 65 fazolek od něj získat. Magík je magík.

Denní věštec existuje již nějaký ten pátek. Byly doby, kdy se mu dařilo skvěle. Ale stejně tak byly doby, kdy nebyl skoro vůbec čten (ty většina z nás jistě pamatuje). Proto snad není od věci podívat se na grafický přehled čtenosti Denního věštce:

Letos poprvé se stalo to, po čem tak dlouho ve skrytu duše volám. Neaktivním profesorům byly odebrány jejich profesury a jsou z nich lidé „Bez profese“. Toto opatření postihlo pana Abaddona Sammaela Gorgo, Amona Revana Travta, Sayuri Yoshiaky a madam Tari Tinuviel. Tom Wington tomuto na naši školu relativně tvrdému opatření unikl jen o fous – včasným prchnutím do mrazícího boxu. Takže jedinými profesory bez předmětů zůstávají madam Amálka Zlatá a jako již minulý školní rok i kolejní ředitel havraspárské koleje John Werewolf.

Hradní hodiny ukazují 18:00 a rozřazovací slavnost může začít. U takové slavnostní události nemohu jako reportérka DV chybět. Kvalitní bonzbloček i bleskobrk jsou v nejlepší formě, když tu ŠKRKNY!!! Ne, přece si nemohu nechat ujít takovou událost! Kvůli každoročně se opakujícímu problému... Zoufale mávám bleskobrkem, ale co naplat, jsem najednou před branami hradu. Koukám na hradní zdi, buším na vstupní bránu, jenže NIC! Vůbec nic se neděje. Ubíjí mě to a mám vztek. Ještě jeden zoufalý pokus. Opět NIC! Sedím s pocitem totální marnosti před hradem a listuji bonzbločkem. Chtěla jsem si všímat hlavně slavnostních rób jednotlivých profesorů a studentů. Měla jsem speciálně nalinkované kolonky „Kdo s kým“ atd. To vše zůstane prázdné.

Je tady to, co každý rok touto dobou... Rozhodování studentů, na jaké předměty se zapsat a na jaké nikoli. Důležitou roli v takovém výběru hraje předpokládaný čas studenta, který chce škole následujícího půlroku obětovat, záliby a zaměření jednotlivce a také samozřejmě reference starších spolužáků.