Elizabeth Gibsonová (S)

Je to tu zas. Doba, kdy je potřeba popřemýšlet a zauvažovat nad tím, k čemu se na následující rok upíšeme. A pokud možno vydržíme celých osm termínů a zdárně napíšeme i esej. Jaké jsou možnosti nás, studentů, letos?

Není kolej jako kolej. Každá se za dobu, co naše škola stojí, vydala svým vlastním směrem, a tak se liší v různých věcech. Jak je to ale s jejich přístupem ke své vlastní historii, konkrétně k tvorbě ročenek a tabel?

První termín tohoto školního roku překvapivě přinesl mnohem více než jen první body, útoky na předměty a starání se o nové kolejní přírůstky. Co všechno se za těch čtrnáct dní vlastně událo?

Každý to alespoň jednou zažil – přijde do Velké síně a tam pár lidí, kteří debatují o tom, kolik dostali za tu a tu soutěž. A přitom si stěžují, jak dostali malou odměnu, i když v zadání bylo slíbeno víc. Mají na to ale právo?

Hradní drbna, majitelka jednoho ze sloupků Denního věštce. Co je vlastně zač? A kde se u nás na hradě vzala? Kdo to je? Co ví? Máme se bát?

Vánoce. Každoroční záležitost u mudlů i u nás na hradě. Jak ale vypadaly letos? Co přinesla Fleutýnka? Zlobili letos trollové?

Každý máme občas takovou tu chvilku, kdy si připadáme, jako kdybychom byli mrtví. Poslední dobou se ale tyto případy ve Velké síni množí. Chodíme tedy do Velké síně, nebo spíše na hřbitov?

Už jenom uvidět ve Velké síni staršího studenta, který má jistojistě v každém hektickém termínu práce až nad hlavu, je poněkud zvláštní. O to zvláštnější je, když spatříte zelenou absolventku v důchodu, jak kýchá a kváká. Že by nemoc šílených žab?!

Je chladný říjen, zima už pomalu klepe na dveře. Mudlové již šílí s Mikulášem a Vánoci… Přesto mám skoro pokaždé, když vlezu do Velké síně, pocit, že místo října je zamilovaný květen. Ano, ten máj, lásky čas.