Anseiola Jasmis Rawenclav (Z)

Jaro klepe na dveře (sláva, konečně!) a stejně jako každý lichý letní semestr nastává čas pro Bradavickou Čtyřku.

Kolejní krby stále nehoří. S nadcházejícím dubnem to přestává být pomalu problém a obecně se zdá, že problém nikdo neřeší.

Zdá se to až neuvěřitelné, ale další školní rok na Hogwarts.czechzone.net klepe neúprosně na dveře. Zápis na předměty začíná již v pondělí večer.

No to jsem teda hrozně rád, že vás zase vidím. Abyste věděli, tyhle mecheche, narozeniny a tentononcy z duše nesnáším. Zatímco se všichni ostatní baví, já musím pracovat. No je tohle fér?! Že se stejně jinak flákám? Ale kdeže! Ostatní se baví prací a já se bavím tím, že se baví. A to je sakra práce, abyste věděli!

Ale abych se taky dostal k tomu, proč jsem byl zase donucen usednout za stůl a vykecávat se tady do papíru – došlo mi od vás pár roztomilých dotazů, na které jsem se rozhodl odpovědět.

Ti bystřejší jistě zaregistrovali, že máme za sebou zase jeden konec školního roku. S těmi méně bystřejšími soucítím a prosím je, aby si to pro příště napsali do kalendáře.
I tento rok se odehrála závěrečená slavnost. Pravda, slavilo se za poměrně ztížených podmínek kdesi v Jižní Tramtárii, ale hlavní je, že se vůbec slavilo. Při této příležitosti také padlo několik ocenění. Pojďme si je tedy v krátkosti mediálně zveřejnit.

"Co se stalo? Za co budu živit svůj šatník?"
Takové a mnohé další zoufalé výkřiky mohli obyvatelé Bradavického hradu (a díky silným hlasům fialových i přilehlé okolí) zaslechnout na přelomu starého a nového roku. Do té doby nešťastní nedržitelé prosincových výplat stále ještě doufali, že se skřítci jen někde zasekli. Jejich naděje ale rázně ukončilo prohlášení ředitele školy, který prý jménem celého profesorského sboru poslal těžce vydělané galeony sirotkům do Sýrie. Je to ale pravda? Dennímu Věštci se podařilo zjistit, že ne tak docela. Nimrandir Elénére sice galeony poslal, ale někam úplně jinam.

Zdá se, že s Vánočními aktivisty se v posledních dnech roztrhl pytel. Propagace Protisantovského hnutí není nic proti tomu, co včera a dnes předvedlo vedení školy (prezentované Nimrandirem Elénérem).

Slavme, veselme se, radujme se. Velevážená školní rada konečně zrušena.
A to není vše. Školou se nese demokratický návrh na uznání 11. prosince Antibyrokratickým svátkem.

Vážení a milí přátelé, nepřátelé, tradiční spáči na hodinách a i vy, co tento narychlo spíchnutý aby-se-neřeklo článek nikdy nebudete číst. Ano, i vás zdravíme z cest za hradem, jež včera neúspěšně skončily přesně tam, kde začaly. Nikoho totiž nediskriminujeme.

Všichni víme, jak to dopadá, dá-li si veverka šálek lahodné kávy. Učiní ovšem něco podobného kachnička pana ředitele, je z toho hotová katastrofa.

Náš-váš list se opět hlásí z dramatické plavby po Tlustočerví řece v okrese Poťuchlov v Poťuchlém království. Zdá se, že situace se uklidnila a máme důvod k radosti. Přitom se ještě včera zdálo, že hrad je navždy sežrán jednou z Nenažraných děr na horním toku Tlustočerví řeky. Ale vezměme si to pěkně popořádku.

Vážení, stalo se něco hrozného! V poklidu jsme pluli za hradem, když tu se najednou ve Tlustočerví řece otevřela díra a hrad spolkla. O nenažraných dírách jsme vás ostatně informovali asi tak před sto lety v článku Neandrtálie Ropuchové, takže vám jejich problematika je jistě dobře známa. My jsme naštěstí včas vyhodili na břeh redaktora i s provazem, tudíž jsme stále na hladině a můžeme vám přinést tuto horkou zprávu.

Po opuštění Opuchlého moře se dnes odpoledne naše škola vydala po toku Tlustočerví řeky. Jak již sám název napovídá, jedná se o tok hojně obývaný Tlustočervem vodním. Ten je definován jako vodní živočich (překvapivě), který se od Tlustočerva bahenního liší například schopností plavat a nezměrně vyšší aktivitou. Živí se vodními živočichy jako jsou Voděnka nebo Lekavec. Tlustočerv vodní je přezdíván Všudyvlez a byl mu přidělen druhý nejvyšší stupeň otravnosti. Vyskytuje se zejména v říčních tocích, potocích a patocích.

Ačkoliv se to zdá jen těžko pochopitelné, i školní rada něco dělá. Čas od času se od ohlodávání tužek a vaření kávy panu řediteli dostaneme k něčemu opravdu užitečnému. Znáte nás. Dlouze diskutujeme a pak z nás vypadne nějaká učiněná perla. A nebo hned několik. Jako třeba právě v těchto dnech.

Vážení a milí, vítejte u jednoho z prvních věstníků školní rady, který stejně většina z vás nebude číst a který snad ani nemá právo se takto nazývat.

Milí čtenáři, hradem se nám rozmáhá takový hezký zvyk, který se týká změn. Někteří si jich nevšímají, někteří vědí dříve a někteří vědí až za půl roku. Vědět, kdo je zrovna teď Zmijozelské péčko, dá docela zabrat. Ale o tom snad někdy jindy, pokud vůbec.