Maliny!

Už několik dní trápí Bradavický hrad drobný nešvar.

„Šéfskřítek je z toho skoro na prášky. Studenti se vždycky nacpou k prasknutí a pak se normálního jídla skoro nedotknou. Ještě že to nepadá na podlahu, to by pak všichni rozdupali. A Werewolf by se v tom vyrochnil jako staré prase jako vždycky,“ stěžuje si nejmenovaný bradavický skřítek.

A o čem že je řeč? O malinách vážení.

Jsou sladké, jsou dobré a máme je přímo u nosu. Nevíme, kde se vzaly nebo kdo je z toho stropu vlastně sype. A proč zrovna ze stropu. Proč to, proMerlina, nejde normálně podávat v mísách s pudingem.

„Chtěla jsem si udělat koláč,“ svěřila se nám jedna ze studentek. „ale pak mne začala hrozně bolet ruka a nakonec jsem dostala křeč, takže jsem musela na Ošetřovnu!“

„V posledních dnech skutečně přibývá případů, kdy se studenti přecpou a pak je jim špatně. Zejména studenti prvních ročníků ještě nemají vnitřní stopku, která by jim řekla: Tohle už stačí!“

A lépe na tom nejsou ani někteří dospělí.

„Tuhle se pan Renine přivalil na hodinu a celý plášť měl upatlaný od malin. Řekl nám, abychom si přečetli stránku v učebnici, a celou dobu se ládoval malinami. Určitě jich snědl celou mísu, ne-li víc!“

Nu, manžela si spacifikuji, o tom žádná. Vydala jsem se ovšem za panem ředitelem, abych zjistila, jak se to s malinami vlastně má a co hodlá se vzniklou situací dělat. Jaké však bylo mé zděšení, když jsem z ředitelny zaslechla slastné vzdychání následované tichým „Ještě!“! A když jsem zaslechla i povolení knoflíku u kalhot, velice jsem váhala, zda do ředitelny vůbec chodit! Nakonec jsem sebrala všechnu novinářskou odvahu a drze jsem do ředitelny vlezla, připravená na cokoliv.

A opravdu!

Pan ředitel seděl za stolem a na klíně měl … ach, jak strašné! … mísu malin!

„Kolegyně, neumíte klepat?!“ vyštěkl na mne, rudý jako rajče. Poté vyhledal místo, kde nechal mistr tesař díru v podlaze a než byste řekli: „Pane řediteli, požaduji zvýšení platu!“, byl pryč.

Chvíli jsem váhala, zda tedy nějaké vysvětlení dostanu nebo nedostanu. Po hodině a půl mi došlo, že nejspíš ne, a odešla jsem.

Tak to vidíte, vážení. Všichni se cpou malinami. A mně nezbývá než tento článek nějak neurčitě uzavřít …

Ale k čertu s tím, jdu na maliny!