Pavučina

Pod sněhem mrzne příroda,

pod sněhem se dusí mé sny,

pod sněhem, co teplo nedá,

pod tím, co jsi zmrzlé ty.

Pod vodou, co všechno smáčí,

pod vodou, co spláchne mé sny,

pod vodou, kde utopit ráčíš

včera i dnes, všechny dny.

Na slunci, co kůži spálí,

na slunci, které prý má hřát,

na slunci, co od něj mrazí,

v horečce nechci spát.

Ve větru, minulost sfoukne

lehounce jak pírko jen,

i svíčka života zhasne

pohádce z pavučin.