Jaro je tu

Jaro je tady. Pozná se to tak, že to pan ministr Bursík napsal na papír a vydal. A on tomu přece rozumí. A taky šéfuje. Takže když jsem se včera choulila v rohu polorozpadlé boudičky na zastávce tramvaje a snažila jsem se najít místo, kde mi nebudou padat ledové krupky do obličeje, uklidňovala jsem se tím, že se jedná jen o jarní deštík, a ty, jak známo, rychle přejdou.

Nyní ležím v posteli s hrnkem čaje a zvažuji, kolik by šlo na včerejším zážitku trhnout. Protože vánek a deštík včera se rozhodně nechovaly jarně, čímž porušily platné předpisy. A ať se nevymlouvají, že o tom nevěděli, negramotnost a neznalost zákona neomlouvá. Když svou žalobu pojmu jako ublížení na zdraví, k čemuž prokazatelně došlo, mohlo by to být docela dost.

Ale kdo to zaplatí? Doteď se k odpovědnosti za počasí nikdo nehlásil... Ale teď pan ministr tuto otázku rozsekl. Počasí je součást životního prostředí, kterému on šéfuje. Takže za něj i ručí. A ať neříká, že ne. Každý je zodpovědný za svůj majetek. A neznalost zákona přece neomlouvá. Ani jeho.

Když se k mé žalobě připojí všichni spolučekající z dané zastávky, stačit to asi nebude. Ale pokud se přidáte všichni, kteří jste včera zmokli nejarním způsobem, bude nás dost. A třeba pak panu ministrovi dojde, že než něco prohlásí za své, má si to pořádně rozmyslet.

Queti Sylie