Jak Ignácius dostával lekce syčení

Reportáž ze srazíku v Praze, 12.3. 2008
Místo určení: Praha, Florenc, hromady mudlů všude kolem.
Ignacius Horak se cítí vyloženě nesvůj v doprovodu tří zmijozelských slečen, výkvětu zelené elity: Adanedhel Bloomové, Penélope de Personne a Gity Hrdličkové...

Ada > s-s!
Penny> ss-ss...
Gita > sss-sss!

(Ignacius vykřikuje, že mu děláme ostudu...)

Ada > s-s!
Penny> ss-ss...
Gita > sss-sss!

(Ignacius je terčem mudlovských pohledů. Vskutku divně a nepřátelsky zahlížejících mudlů. Je jich mnohem víc, než schytáváme my tři zelené (syčící) dohromady. Aby nás odvedl od svobodného syčení, vypráví nám zálesácké historky o tom, jak tramp přežije v divočině. Všechny obsahují vysokou míru náruživé anti -civilizovanosti, ostré předměty, vysoký počet naturalistických detailů...

Všechny Igny – story mají také pevně danou pointu: lékárna a vůbec obecně terciérní sféra mudlovského průmyslu je naprostá zbytečnost, bez které se snadno obejdeme.)

Ada > s-s!
Penny> ss-ss...
Gita > sss-sss!

(Jsme odborně poučeny: strouhanka se vyrábí tak, že sesypete všechno sypké ze dna čehokoliv, v čem přenášíte jídlo vykazující jakékoliv sklony ke drobečkovatění...)

Ada > s-s!
Penny> ss-ss...
Gita > sss-sss!

(Stále syčíme, dokonce chytáme i rytmus a zesilujeme intenzitu na úroveň letní louky plné cikád. Adanedhel se dokonce vlivem dalších Igny- story naučí používat slovo „hnít“ a předhazuje ho v budoucnu panu Horakovi neméně zaníceně, jako se nám on snaží vyvrátit potřebnost moderních výdobytků civilizace.)

Ada > s-s!
Penny> ss-ss...
Gita > sss-sss!

(Ačkoliv má Ignacius moc rád dějová slovesa, sloveso „hnít“ v Adině argumentaci na produkci trampské strouhanky se mu nelíbí. Z neustálého syčení počíná vykazovat narůstající sklony k agresivitě. Zákeřným výpadem ucpe Adě pusu a vrchní zmijácké péčko se v tu ránu bezmocně cuká v jeho pevném obětí. Gita i Penny šokovaně ztichnou.
Bloomová vydala ultrazvukový výkřik, při kterém musel snad sám Salazar vykopnout víko rakve a běžet jí na pomoc, protože jí Igny nakonec přece jen pustil.... )

A co jsme si odnesli ze středeční lekce syčení?

Vrchní péčko rozhodně pocit, jaké je to těsně před potupnou smrtí udušením.
Ignacius nás naučil lidový recept na trampskou strouhanku, zrozený v lůně světa nedotčeném civilizačními nešvary. Odnášíme si odpor k nekonformním kuchařským postupům.
A všichni se musíme smířit se smutným faktem, že se pan Horak nakonec syčet nenaučil.
(Tak snad někdy příště…)