Amanda Wright

První série úkolů byla odtajněna, ale že by nás na cestě za žezlem potkaly i nějaké další? Na zařazení zpátečky je teď už pozdě. 

První série úkolů soutěže pro nováčky je tady! Dneškem se nám otevírají dveře do království Aeonara. Dobrodružství nečeká!

Jsi na hradě nový nebo zánovní? Tak právě pro tebe je určena naše soutěž – poznáš hrad, své spolužáky, profesory a také trošku blíže nahlédneš do jednotlivých hradních kolejí. Navíc máš možnost plnit úkoly dle svého tempa až do září, odměnu si vybereš dle vlastního uvážení a užiješ si plno dobrodružství. Jak je psáno v naší hlavičce: Zábavu i poučení nabídne ti Věštec Denní. 

Byli jste někdy v pokušení dát si dort a skleničku na přípitek, ale měli jste výčitky, protože nebylo co slavit? Jenomže! Ono je pořád co slavit, možná ani sami nevíte, co všechno jste v minulých letech oslavit zapomněli. Letos však už nic nepromeškáte a jako bonus vám ještě pomůžeme s outfitem ke každé příležitosti. 

Když nám Fejko tvrdíš, že chceš dovču strávit na pláži, tak nás to zaráží, ty do báglu si radši hodíš termoprádlo, ležák, doklady a zmizíš na túry. Co se stane na cestách, o tom budeš pro nás psát, páč ty nechceš sedět doma v bačkorách. Tak sorry, že chcem tvý story, je to skutečně tak, my chcem tvý příběhy. Tak sorry, že chcem i drby, co se stalo na cestách, vše zajímá nás.

Sluníčková barva, jež oko snadno zachytí, osobitý humor, jenž každé srdce potěší. Projekty pro radost, vzhledů král, jak to s naším Trimelem bude asi dál? Jakou cestu ušel? A kam asi kráčí? Tohle milé periodikum ke štěstí mi stačí. 

Už jste se s ostrovem sžili? Že pořád ne? A co uděláte pro to, abyste se z něj dostali? Vzdát se není ve vaší povaze. Poslední úkol na našem ostrově je tady pro vás!

Aneb sesumírování všeho, co jsme o profilize zatím věděli, mysleli si nebo co o ní kde psali, doplněné o zákulisní informace nové. Po dlouhá léta si všichni klademe docela oprávněnou otázku, jestli se profiliga někdy na našem hradě opravdu spustí, nebo zůstane navždy jen diskutovaným tématem. Čekání je u konce, konečně známe jasnou odpověď na tuto otázku…

Pohlédněte na redakci, dujdaj, dujdaj, dujdaj dá. Věštečtí čtenáři, my vám chceme něco přáti. Věštečtí čtenáři, my vám chceme děkovati. Taky popřát hezké svátky, dujdaj, dujdaj, dujdaj dá. Věštečtí čtenáři, my vám chceme něco přáti. Věštečtí čtenáři, my vám chceme děkovati. Ohlédnout se krátce zpátky, dudly, tudly, dudly, tudly, dudly, tudly dá! Věštečtí čtenáři, my vám chceme něco přát. Věštečtí čtenáři, my vám chceme děkovat.

Znáte vánoční stromy? Takové, kde jsou pověšená přání a vy si můžete libovolné přání vzít a splnit tím někomu jeho přání nebo velký sen? Právě takový strom bude stát až do konce prosince v Denním věštci. Nezištnou radost tak budete moci udělat nejen u mudlů, ale i kouzelníkům.

Skřítci na severním pólu nastartovali motory, aby pomohli vyrobit Santu Clausovi vše, co je potřeba k tomu, udělat lidem radost. Stejně tak Ježíšek už pilně sbírá přání k Vánocům, která mu děti píší. Proslýchá se, že na pomoc si letos přibral i Tři krále. Ale co Fleutýna? Má nějaké pomocníky?

Prosinec nám dýchal na záda a skřítek se nadšeně ujal vánoční výzdoby. Baňky, hvězdičky, vločky, třpytky – všechno tak, jak má v zimě před Vánoci být. Najednou se mu však ušima rozezněl snad ten nejhorší zvuk, který může skřítek slyšet: rozbití vánoční koule. Otočil se a spatřil zeleného smrdutého ochlupeného hejhulu. A tam? Tam to, vážení, všechno začalo.

Nezvládám dojít k cíli, píšu v každé volné chvíli. Problém s psaním, mám v něm zmatky. Vpřed jdu o větu, ale o dvě zpátky. Když nemůžu s článkem hnout, zkouším neprchnout… před šéfredaktorovou. Když nepíšeš, nejsi nic, zatni zuby a piš víc! Slovo „nejde“ neexistuje…