Filius Orionis

Vážení soutěžící, jakož i drazí v okurkách neangažovaní čtenáři,
je mou milou povinností vyhlásit vítěze celoprázdninové soutěže Denního věštce a odměnit je cenami, jež ochotně zasponzoroval Salón PU, za což jeho vedení – konkrétně pak kolegovi Werewolfovi - ještě jednou děkuji.

Konkláve, respektive tedy koncil, nejočekávanější bod programu a v případech některých účastníků i jediný důvod, proč mělo cenu se výjezdního semináře účastnit, ani nepotřebovalo ku započetí svého konání typickou bradavickou půlhodinku a započalo pouhých pár minut po osmé hodině večerní v učebně dostatečně vzdálené od Velké síně, aby rokující, kteří vydrží až do pozdních hodin, nerušili svou diskuzí spánkuchtivé.

Přestože soutěž „Z letního semináře...“ není v hradních zdech vystavena déle než jeden jediný den, už teď mě některé představy o možném či nemožném průběhu tohoto oficiálního srazu stihly pobavit. Abychom však pro množství oněch přikreslených příběhů nezapomněli, jak to v Honorově v létě roku 2010 opravdu vypadalo, rozhodl jsem se chopit brku a zkusit sepsat článek alespoň o tom, jak se tato skutečnost jevila mně.

Poslední okurka utržena, poslední den proflákán; prázdniny jsou za námi a Denní věštec po okurkové sezóně vjíždí zpět do starých kolejí. I přesto si však neodpustím tradiční ohlédnutí za uplynulým měsícem.

Když kolega Werewolf navrhl v komentářích u příslušného tématu, že by mohli profesoři hrát o pohár ve ŠFM, s úsměvem jsem si sám pro sebe tento nápad zařadil do šuplíku „bláznivé a nikdy nesplnitelné“. Ve chvíli, kdy bylo toto téma na honorovském koncilu představeno panem ředitelem a to navíc stylem „s tím se počítá“, jsem byl tedy docela v šoku. A jakmile přibyly v hale sborovny nové dveře vedoucí do profesorského kumbálu, bylo jasno. Profesoři a zaměstnanci nastoupí jako jeden tým do zápasu proti družstvům jednotlivých kolejí.
Studenti, těšte se... a třeste se.

Dnes, 28. srpna 2010, se sborovna rozrostla o tři nové profesorky. Bývalá kuchařka od Tří košťat Aki san Marino takzvaně „dolaďovala barvu“, zatímco čerstvé absolventky Selena Enail Smithová a Janel Weil musely absolvovat celý náročný proces fialovění.

S blížícím se výjezdním seminářem v Honorově jsem si kladl otázku, jak někteří noví účastníci (ne, že by jich bylo mnoho) vysvětlují doma, kam že se to na ty čtyři dny odebírají. Například u nás stačí ohlásit „letňák“ a rodičům je jasné prakticky vše (kam, co tam, kdo tam,...), jelikož jsou o naší škole poměrně dobře informovaní. Zažil jsem ovšem i případy, kdy „jedeme někam s nějakými lidmi z netu a rodiče vůbec nevědí, že navštěvujeme kouzelnickou školu“.
Rozhodl jsem se tedy zeptat několika obyvatel hradu, nakolik jejich rodiče vědí o jejich aktivitě na naší škole.

Někteří se nestihli toho, že je polovina vytouženého volna již za nimi, ani leknout, zatimco jiní jásají, že už za měsíc budou moci opět zasednout do učeben a věnovat se studiu – na rozdíl od prázdnin pod dohledem odborných pedagogů. A ten zbytek, jak to tak vypadá, nemá čas nad takovými věcmi přemýšlet, neboť se velmi intenzivně věnuje četbě Denního věštce, alespoň tak tomu napovídají statistiky.

Větu v podobném duchu pronesla dnes večer ve Velké síni nedávno rozmražená Adrianet le Ros po shledání se starým známým Maxem de Verano, který využil možnosti vrátit se do hradu, již mají v době registrace nových studentů úplně všichni bývalí obyvatelé Bradavic nevyloučeni z kázeňských důvodů. A nebyl sám. Tolik staronových tváří jsem ve Velké síni snad ještě v žádném roce nepotkal.

Pravidla celoprázdninové soutěže Cena královny Okurky.

Ač se to nezdá, Denní věštec už pod novým vedením funguje celé dva školní roky. Jak jsme si na tom stáli v měsíci červnu, se můžete dočíst níže.

Dny na konci školního roku bývají v porovnání s většinou těch všedních středoročních něčím výjimečné. Nejinak tomu bylo i se sobotou 26. června. Dvě nebelvírské studentky (Aváček de Hillson a Rebecca Shadowfang) na tento den nikdy nezapomenou proto, že právě dnes se jim podařilo složit zkoušky OVCE, spousta jiných studentů pak má důvod ke vzpomínkám proto, že byly vyslyšeny jejich prosby o návrat z mrazáku zpět do hradu... Ovšem já budu mít tento den navěky zafixovaný jako den, kdy jsem objevil básnické střevo inspektorky výuky.

Všem, kdo se květnem promilovali až k měsíci červnu a nezapomněli přitom sem tam otevřít i náš plátek, srdečně děkuji. Jak si na tom stojíme v porovnání s předchozím měsícem, se dozvíte uvnitř článku.

Dnešního dne se od devíti hodin konal famfrpálový zápas, v němž proti sobě stanuly dvě koleje s největšími ambicemi na školní pohár. I přesto však toto utkání proběhlo v poklidu a bez zbytečných emocí. Denní věštec byl samozřejmě při tom!

Městečko Godrikův Důl v sobě ukrývá něco tajemného. Těžko hledat ve světě čar a kouzel jiný objekt či místo, kolem něhož bylo vyřčeno tolik hypotéz a dohadů, jež se nakonec nesplnily.
Tak například čtenáři rozhovoru s ředitelem školy uveřejněného v našem plátku přibližně před dvěma lety dosud očekávají vánoce roku 2008, neboť právě do tohoto data by již měl celý velkolepý projekt fungovat. V současné době se však jeví, že již mnoho čokoládových žabek v jejich adventních kalendářích nezbývá.
Vánoce 2008 a s nimi spojené otevření Godrikova Dolu se totiž blíží možná rychleji, než by kdokoli z nás očekával.