Chester Mikeyskovitá

Nedávno se na hradě objevilo obávané vězení Azkaban. Já osobně jsem na to koukala se zatajeným dechem a skoro na tu dálku jsem viděla děsivé mozkomory, jak dávají svým obětem polibek a vysávají jim duši. Muklové se svíjí v obavách, co s nimi bude. Co mě však po bližším nahlédnutí absolutně překvapilo, bylo, že v zadržovací cele se shrbenými rameny seděla hradní lesnice a oblíbenkyně studentů, Jostein Lauierová, do které by absolutně nikdo neřekl, že je zločinec! Jakmile slečna Jos opustila to husí kůži nahánějící prostředí, vydala jsem se za ní a prosila o rozhovor. Vyhověla mi s úsměvem a díky tomu si nyní můžete přečíst, jaké hrůzy na ni v Azkabanu čekaly!

Tajemné klepání ve Velké síni se ozývá čím dál častěji. Co to je? A kdo za tím stojí? Takové myšlenky se honí hlavou všem, kteří to zaslechnou. V tu chvíli přestávají jíst a naslouchají. Někdo přichází? Nebo je to zoufalé volání o pomoc? Už jsem tuto záhadu nemohla déle přehlížet a začala se pídit po informacích. Budete překvapení! A vyděšení…

Velká síň se znovu začala lehounce třást v základech, když znudění studenti popadli pekáče a namísto buchet se do nich naskládali sami. Podmazali dna máslem a klouzali se rebelsky po síni, vráželi do stolů a převraceli židle. Pomalu nastával chaos a výtržnictví, které poslední dobou okupuje VS. Tomu všemu přihlížela slečna Jostein Lauierová, která to zatrhla rychle a velice kreativním způsobem! Pozvala studenty sáňkovat do lesa!

Hrad obsadila armáda špinavých šedých tvorů, kteří běhali po stolech a žrali poslední drobky, které zbyly z včerejší večeře. Všude za sebou nechávali myší bobečky. Hygienik z Ministerstva kouzel by asi omdléval a školu ihned zavřel, ale studentky, které byly přítomny, si z nich nic nedělaly. Některé se je snažily chytit, jiné naprosto uvolněně dál svačily a nic je na pobíhajících myškách neděsilo. Chroustavé zvuky a tichoučké ťapání nikoho nerušilo, ba naopak to byl osvěžující zážitek. Ale myši jsou přenašeči různých zákeřných nemocí, jsme tedy na hradě v bezpečí, nebo s každým novým kousnutím do jídla ve Velké síni víc a víc riskujeme?

Ve Velké síni nastal poprask! Nelekejte se, nic se zlobivými studenty, ale hrad přepadlo několik škrken a podle všeho si v síni udělali hlavní stanoviště. Proplétaly se mezi studenty, pošťuchovaly je lokty a smály se na všechny strany. Zmátlo to i našeho skřítka Půlnočníčka, který dorazil ohlásit půlnoc, a pak se celý udivený a studem zčervenalý běžel schovat…

Šok! To čekalo studenty, když se šli před několika dny po osmé hodině najíst do Velké síně. Uprostřed veliké místnosti s krbem a spoustou stolů stál rozzlobený profesor Oliver McCollin. Z vlasů a hábitu mu kapala voda. Byl celý takový rozevlátý. Vlasy mu trčely všemi směry a nebylo to proto, že by se vracel s prvotřídním účesem z Kouzelného kadeřnictví. Jeho výraz byl zuřivý a navztekaný. Právě byl vykopnut jiným fialovým do Hannibalova jezera!

Ekonomická krize zasáhla nejen mudlovský a kouzelnický svět, ale samozřejmě také naši školu! Studenti, kteří obědvají zásadně ve Velké síni a nebaští svačinky od rodičů z domova, si toho již také všimli. Jídelníček na hradě už hodně prořídl a odzvonilo časům, kdy se podávala velkolepá drahá jídla a delikatesy v mudlovském světě nevídané.

Všichni moc dobře známe mudlovskou verzi Valentýna, kdy se ve všech zemích 14. února slaví svátek všech zamilovaných a lidé si dávají květiny, přání ve tvaru srdíček a různé bonboniéry. Také romantické večeře a procházky udržují páry v tradici.
Ale co vlastně znamená Den svatého Valentýna pro kouzelnickou společnost? Naše generace už to nezná a rodiče si matně pamatují, co se vyprávělo kdysi. Zabloudila jsem do archivu ministerské knihovny – a to byste nevěřili, co jsem objevila!