Cathrine Lokwood (S)

Víte, to jsem jednou takhle přemýšlela (no vážně, i mně se to občas stane) a upoutal mě článek o kachně pana ředitele, že zase něco provedla. Nedalo mi to a začala jsem uvažovat, kde takhle chytrou a ukecanou kachnu jenom našel. Jak k ní vůbec přišel. A pak mě to trklo, kdo že to je!

Již je to nějaký ten pátek, co byla novou ředitelkou koleje Mrzimor jmenována Silvia Honorová. Rozhovor s ní jsem dělala taky už před nějakou dobou, ale schválně jsem si ho nechávala, až zase budeme mít okurkovou sezónu. To víte, je pak méně článků - a o to víc pak lidi čtou ten jeden pořád dokola.

Na škole je už nějaký ten čásek. Málokdy o něm víme, přirovnala bych ho k domácímu skřítkovi - svoji práci odvede dobře a přitom o něm nikdo neví. Takže jsem ze své ohromné zvědavosti šla a položila mu pár otázek.

To je titulek z mudlovských zpráv. V článku se dozvíme, že nějakému chudákovi mudlovi tito zloději úplně sklidili úrodu. Správně by tam však mělo stát: Študáci se pomátli na rozumu!

Odbila devatenáctá hodina a ve Velké síni se rozezněly libé tóny hudby skupiny Vodvázané berle. Slavnost s potěšením zahájila sl. Petula Laskavá, která předala slovo sl. Elizabeth Lextrové poté, co si každý z nás zavzpomínal, jak sem na školu přišel. Sl. Eliz nezklamala a rodina Orionisů tak získala „čestný titul“ stařešinové.

Poodhalte se mnou, jak je to letos se Snaživcem a zdali budeme na konci roku šokováni jako posledně.

Skoro každý chodí obden do Prasinek do Žluté tlapy. Stejně tak jsem se i já dnes ráno vydala sehnat si nějakou tu brigádku za srpec či svrček, ale k mému velkému překvapení jsem se nedočkala neočekávané prémie, nýbrž tohoto oznámení.

Počínaje předvčerejškem započala stávka soutěžních šotků.
Pro některé je stávka bezva věc, obávám se však, že ne už pro jejich rukojmí a to: Petulu Laskavou, Elizabeth Lextrovou a Niam i Tir-na-nog.

Před pár dny všichni studenti koukali jako sůvy z nudlí, když si to do Velké síně přihasila ve fialovém teď už bývalá studentka. Mně osobně spadla brada na prsa a mozek přestal fungovat, protože nebyl nijak schopen přenést to, co vidí, a přiřadit si k tomu správné vysvětlení. Ve fialovém totiž přišla Elizabeth Lextrová.

Rozhovory s nováčky jsou dnes skoro ve všech časopisech, takže jsem se rozhodla, že si vyberu někoho jiného. A koho jiného jsem si mohla vybrat než naši kolejní ředitelku Betelgeuse Orionis. Měla jsem to štěstí, že se mi v dnešní uspěchané době podařilo nalákat ji ke Třem košťatům a položit jí pár otázek.

Tak tohle je teď slyšet po celém hradu. Přišla k nám, nezvána, nepozvána ani nevítána. Plíží se tu, zákeřně vás přepadá a krade zdraví.
O koho se jedná?

Jediné, na co se všichni při konci školního roku těšíme, je jídlo. Že si pořádně a hlavně v klidu (konečně) nacpeme břicha, popijeme a pobavíme se o všem s lidmi, které jsme přes horu úkolů neviděli, a půjdeme spát.

Panebože, neděle! Už? Někdo určitě začaroval čas, to přece jinak není možné, aby tu už byl poslední termín výuky a také odevzdávání všech esejí - popřípadě omluvených úkolů.

Je začátek nového roku a každý z nás bilancuje, jaký pro něj byl ten předchozí. Někteří zajásají, jiní by nejraději zapomněli. Tak jsem se zeptala několika profesorů a pana ředitele, jak to mají oni.

Už víme, že předmět Jak přinášet světlo pan Whitecrow učit nebude, ale rozhodl se, že udělá pár seminářů, které budou filozoficko/psychologického charakteru a budou daleko lépe aplikovatelné. Tak jsem rozhodla vyzpovídat ho v trochu jiné úrovni.