Osob na rozhovor se nabízí celá řada. Může to být nový profesor, aktivní člen kolejního vedení nebo nový funkcionář. Ti všichni jsou jistě čtenářsky zajímaví. Ještě zajímavější mi ale přijde povídání s těmi nejvytrvalejšími. Těmi, kteří nutně sami nejsou (už) tolik vidět, ale jejich práce ano. To je rozhodně případ i Janel Weil, profesorky, která učí bez přestávky už přes 12 let! Povídala jsem si s ní nejen o o tom, jak na hradě nevyhořet, o profesorských funkcích či módě. Řeč přišla i na ožehavé téma upadající hradní novinařiny.
Za celou existenci hradu jím prošlo mnoho osobností. Některé zde působily a odnesl je čas, jiné jsou aktivní. Pak jsou tu osobnosti, jejichž nejaktivnější léta jsou minulostí, ale stále se na hradě ukazují. Osobnost, kterou jsem si vybrala dnes, na chodbách už příliš často nepotkáme, přesto stále publikuje v Denním věštci. Už celých 15 let! Na mé zvídavé otázky odpovídala Gita Hrdličková.
Po svém návratu ze země ledové jsem toužila popovídat si s někým, s kým bych mohla zavzpomínat na staré časy. Napadla mě Jane Mooren, ve své době nejaktivnější červená studentka, která se dnes na hradě objevuje už spíše sporadicky. Bála jsem se, že i proto mi mou žádost třeba hodí na hlavu. Jane chvíli váhala, nakonec ale svolila pod podmínkou, že se nebudu ptát na současné hradní dění, které – jak sama přiznala – už příliš nesleduje. Věřím, že její zcela unikátní upřímná zpověď o působení na Hogwarts (okořeněná léty odstupu) potěší nejen ty, kteří pamatují aktivní léta této lvice, ale bude čtivá i pro mladší aktivní obyvatele hradu.
V posledních dnech jste se na stránkách Denního věštce mohli setkat s novými i odcházejícími kolejními řediteli. Co ale kolejní ředitelky stávající? Ty, které už pár let stojí věrně ve vedení svých kolejí? Ani na ně se nezapomnělo. Oresty McCollin Vianuevy a Eillen McFir Elat jsem se ptala na to, jak nesou skutečnost, že jejich koleje v Létě 2020 výrazněji nezasáhly do boje ani o jeden z pohárů, nebo jak se jejich koleje vyrovnají s tím, že další dvě koleje mohou čekat vzpruhu od nových ředitelů. Jsem moc ráda, že jsem pro noviny mohla získat i názory těchto dam – a doufám, že si je přečtete.
Během prázdnin došlo k výměně hned dvou kolejních ředitelek. V Denním věštci se samozřejmě objevily rozhovory s novými tvářemi kolejí. Odcházející kolejní ředitelé jsou většinou odsunuti tak trochu na vedlejší kolej. Mě ale zajímaly i jejich dojmy. Jak dlouho slečny odchod plánovaly? Co říkají na své nástupce? Zasahovaly do výběru? A jak vidí budoucnost kolejí, které obě předávají v nejlepším? Na tyto otázky mi ochotně odpověděly Eleanor Blackfoot, bývalá kolejní ředitelka Havraspáru, kterou jsem odchytla ještě před odchodem do země ledové, a NaSaŠí Jackson, bývalá kolejní ředitelka Zmijozelu.
Ještě před pár dny studentka rozšiřujícího studia, nyní nová kolejní ředitelka Zmijozelu, to je Veronica Narcissa Williamsová, osoba, která samozřejmě nemohla uniknout otázkám Denního věštce. Řeč byla o jejích bodových úspěších i neúspěších, o slabší registraci nováčků i o neúspěšném konkurzu na profesora. Můžete si ale také přečíst o tom, jaké okolnosti by musely nastat, aby kolejní ředitelka dovolila zmijozelským flákání anebo o důvodech velkého čarostavitelského vývoje zeleného týmu v Bradavické čtyřce. Pojďte s námi poznat novou kolejní!
„Dvojnásobný Snaživec roku a já ji mám před sebou na rozhovor, taková vzácnost,“ běželo mi minulé léto hlavou, když jsem zpovídala Arietty Liellu Minette. Rok se s rokem sešel a já tu příležitost dostala znovu. Tedy dostala. Rozhovor pro Denní věštec jsem si zamluvila už dávno před koncem roku. Nic bych za to nedala, že na tento rozhovor si brousilo brky více redaktorů. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem si řekla první, patřím k služebně nejstarším a nebo obavou, že bych si dotyčného redaktora mohla vzít na paškál sama..., důvody mi jsou upřímně volné, důležité je, že jsem trofej v podobě Bibi Anne, bodohrotičky, která všem budoucím adeptům na titul doporučuje nosit vždy u sebe blok a tužku, získala já. Výsledek našeho klábosení vám teď s nadšením předkládám.
Úkol vyzpovídat nového kolejního ředitele Havraspáru připadl na mě. Vyslala jsem tedy sovu se žádostí o rozhovor. Odpověď se vrátila zanedlouho. Pan profesor skromně podotkl, že rozhovor s ním byl v Denním věštci otisknut nedávno a že si není jistý, jestli bude o čem povídat. Já mám ale otázek vždycky nespočet, nakonec se mi tedy dostalo kladné odpovědi a nyní vám s potěšením můžu předložit výsledky našeho povídání. S panem profesorem jsem se bavila nejen o představě vedení koleje, ale také o problematice úbytku hradního obyvatelstva. Řeč padla i na Bradavickou čtyřku a mnohá další témata. Tak na nic nečekejte a pojďte s námi číst...
Za ty roky mi už léta na hradě trochu splývají. Že je léto, si ale ještě všímám. Pro mě na hradě bývá vždycky typické hemžením nováčků. Letos ale nic. Po prvním kole registrace se na hradě objevilo jen 55 nových tváří. Tedy objevilo, ono je to celé trošku složitější...
Právě skončil termín pro hodnocení posledního úkolu Bradavické čtyřky. To měly v rukou čtyři porotkyně, se třemi z nich jste se už mohli na stránkách Denního věštce potkat. Poslední, ale neméně důležitou, je Lilien Emity Meissed. Milá povinnost vyzpovídat ji připadla na mě. Sympatické profesorky jsem se ptala na problematiku hradních klání, zabrousily jsme ale také k jejímu odchodu z pozice kolejní ředitelky Havraspáru, novinařině a spoustě dalších témat. Tak na nic nečekejte a pojďte s námi číst.
Jaké to je být porotkyní Bradavické čtyřky? Jak jsou podobná klání pro hrad důležitá? Je v nich prostor pro prváky? Je účast v celohradních soutěžích pořád čest, nebo je to spíše za trest? Jak se vypořádat s odchodem jednoho z členů týmu? A má Bradavická čtyřka po odchodu Havraspáru ještě vůbec smysl...? Těmto a mnoha dalším otázkám čelila Theresa Veilin Brendi, další ze čtyřlístku hvězdné poroty. Tak na nic nečekejte a pojďte s námi číst!
Jak si dlouhodobě udržet motivaci? Co předcházelo tomu, než se nám vyloupla nová profesorka? O minulosti i budoucnosti na hradě jsem si popovídala s Any Dawson. Pohodlně se usaďte a ponořte se s námi do rozhovoru!
Úkol vyzpovídat nového supervisora soutěží jsem dostala ještě před jeho jmenováním. Kupovala jsem tedy tak trochu zajíce v pytli. Nakonec se ze zajíce vyklubal Tadäus Trottertickler. S panem profesorem jsem si popovídala nejen o jeho nové funkci, ale také o jeho koníčcích a dámě jeho srdce. Tak se pojďte s námi podívat oblíbenému profesorovi na zoubek!
Velké oči spousty studentů, velké množství zapsaných i odhlášených předmětů, celkem zajímavý boj o školní pohár mezi dvěma kolejemi takřka až do konce roku a nový hradní rekord v počtu bodů získaných jednotlivcem za rok. To byl v souhrnu minulý školní rok z pohledu bodování. My ale určitě chceme vědět víc, že...?
Supervisor soutěží a inspektor výuky. Ve správě školy jsou tyto funkce umístěny hned pod ředitelem školy. Na jejich obsazení a fungování z velké části stojí náš hrad. To si ovšem uvědomujeme až ve chvíli, kdy osoby na těchto pozicích nefungují...