Mlčenlivý strážce

...

Celá staletí v pustém tichém kraji

Tichá, pyšná, časem nedotčená stojí

Jemně tesaným šatem zahalená

Překrásná líbezná andělská socha.

To jest první co mé prázdné oči

V těle osamělého dítěte uviděly

Silná křemenná křídla ženy

Do konce života spásou se mi staly.

Tam přicházejíc z vůle mi nevlastní

Volala mě za noci v žáru záře měsíční

Vztahovala ruce dychtíc po mé bolesti

Žalu, trápení, nepochopeného pocitu samoty.

Stala jsi se mou matkou, láskou, zpovědnicí

Toužím míti tvou sílu z chladného kamene

Opět dávám ti svá muka a v nich životní energii

Teď odevzdám se prázdnotě a blaženému tichu.