Vlk a drak

Vlk sedí zatím tiše mezi kopci,


vpřed upírá svůj bystrý zrak.


Být tam s ním já radši nechci,


vedle něj stojí také drak.

Vlk neví, proč stále zde zůstává,


v dáli se třpytí jasný měsíc.


Proč společnost draka vyhledává,


když na nebi hvězd je tisíc.

Drak hledí vzhůru do nebe,


nemyslí jen na svůj prospěch,


nemyslí jen na sebe.


Přemýšlí o nocích a o dnech.

Je snad zlé, že je večer, že je tma?


Že vzhlíží oba vedle sebe k nebi?


A není to jen velká podlá hra?


Z vlastní vůle byli zde, že by?

Lidé se tomu obrazu velmi diví,


jak tak mohou vydržet tak dlouhý čas.


Člověk přemýšlí, avšak dále neví,


zde mu nenapoví jeho duševní hlas.

A tak tady oba tvorové vpřed hledí,


A nikdo dodnes neví, proč je to tak.


Nevadí jim, že jeden vedle druhého sedí,


že tam stále spolu jsou, ten vlk a drak.