Ty a Tvé stromy

Když na moři loď se Ti ztrácí,
srdce Tvé se k Zemi vrací.
S tělem nepohneš se vpřed.
Z vln vykvétá mořský květ.
to bílé poupě láká Tě.
Snad víc než dlaně sepjaté.
Však v hlubinách Tvůj domov není.
Tam najdeš jen zapomění.
Tvé kořeny jsou zpřetrhané,
co s Tebou se teď stane?
Proč neživil jsi mladé stromy?
Dnes jsou padlé, ty na tváři máš hromy.
Je pozdě litovat, je pozdě klít.
To co kdo zasil, to Osud mu bude mlít..