Strach

Autor: Sarah Magic

V nejtemnějším rohu místnosti

shrbená a bledá
V očích příval smutku, lítosti

seděla dívka, nepatrně živá.

Dlouhé bílé prsty

otíraly slzy.

A tenké křehké rty

šeptaly slova prosby.

Hlavou ji běžely nesmyslné úvahy

o životě, lásce.
Proč muselo její štěstí,
skončit tak bezmocně krátce?

Už neplakala, neprosila.

Za pevně zavřenými víčky
její duše slábla, hasla,
jako plamen svíčky.

Už neplakala, neprosila,

už chtěla jen zemřít.

Strach, co ovládl její tělo,

ji nutil nespat, nesnít.

Shrbená a bledá,

o bílou zeď opřená.
Odvahu marně hledá,
ve tmě den co den zavřená.

Ubitá myšlenkami, co bude dál,

neplakala nad tím, co vše jí život vzal.

Ubitá myšlenkami o cti a zradě...

Nebyl to smutek, nebyl to žal.

Snad strach...

To nejhorší, co znám.