Voják

Už jen vzpomínám
A v dlani tvou známku
Pevně svírám

Byl chlad, padal sníh
Polibek na rozloučení
A pak jen: Musím jít

Stála jsem tam, ani nevím
Kde, byla zima, vítr foukal
A já stále...
Čekala Tě!

Pak černý šál dovál k mým nohám
A já věděla hned, že jsi k zemi
Padl teď.

Co zbylo mi? Tvé číslo vyryto na
Plechové tabuli.

Kde jsi?
Kde najít tě mám?
Proč válka rozdělila
Nás?

Hrdost teď já v sobě mám

Že jsi byl vojákem a za
Mír obětoval Nás... Dva!

Tento příspěvek nám zaslal Yuri Ivanovič