Jak kapička...

Jak kapička v oblacích,

tak se cítím býti,

hlavu mít až v oblacích,

s hvězdičkami sníti.

Jak kapička ve vzduchu,

jíž pohrává si okolí,

létat si jen tak ve větru,

kde tě vůbec nic nebolí.

Jak kapička na zemi,

kam dopadla tak náhle,

sice létat dál by chtěla,

však sama má na mále.

Jak kapička v kaluži,

kam ji smetl vichr,

spolu s mnoha dalšími

bez naděje v tichu.

Jak kapička na slunci,

jenž ji rozehřálo,

opatrně mžourajíc,

snad se to nezdálo.

Jak kapička stoupajíc,

zpátky k modrým výšinám,

s velkou něhou v srdéčku

otvírá se novinám.

Jak kapička na nebi,

kam se zase vrátila,

tančit v hvězdách menuet,

nevracet se k vzpomínkám…