Sněhová vločka

Vznáší se k zemi,
padá do kupky,
do modravé zátoky,
zátoky sněhu.

Hoví si, hoví,
v náruči zimní.
Třpytí se, voní,
lehnu si do ní.

Projede mnou,
ten pocit zvláštní,
pocit štěstí,
lásky a touhy.

Vysvitne slunce,
z pod těžkých mraků.
Svoje žlutavé paprsky,
namíří na modravé vločky.

Vločky se brání,
ale neubrání.
Za chvíli na zemi,
leží kupka vody.

Poslední vločka,
říká nám : "Sbohem".
Slunce se zašklebí
sněhová vločka nás opouští.