Mrzimorský vajíčkový masakr na ošetřovně

Dne 26. 3. se ve večerních hodinách mrzimorští studenti domluvili, že obdaří svou ctěnou návštěvou jednoho z lazarů na ošetřovně. To by však nebyli jezevci, kdyby přišli s prázdnou. Inspektorce výuky donesli rovnou celou hromadu vajec a rozhodli se ji potěšit i chytlavou písničkou. Nakonec došlo i na tanec, do kterého byli zapojeni rovněž modří přihlížející. 

Abychom si nastínili situaci pěkně od začátku, musíme se vrátit o několik týdnů zpátky, kdy Mrzimorští začali pracovat na plnění mise, o které se dočetli v jedné z knih o magické nerovnováze. Veršovali, básnili, hráli si se slovy. Jenomže ošetřovna – klíčová pro splnění úkolu – stále zela prázdnotou. Když tedy nepočítáme kolegu Ladarda, ale mám pocit, že ačkoliv jeho fyzická skořápka je s námi na hradě přítomná, jeho duše nás navštěvuje spíše nahodile. A pak se na jezevce usmálo štěstí!

Aby ve světě ale byla rovnováha, štěstí se zákonitě musí podepsat na něčím neštěstí, a tou smolařkou byla inspektorka výuky Arietty Liella Minette. Před kolejním tréninkem trénovala totiž v dobré vůli na individuálním tréninku tak intenzivně, že ji kolejní trénink zanedlouho poslal nemilosrdně na lůžko. Samozřejmě jsme ji všichni spolutrénující říkali: „Už slez! To ti za to nestojí!“ Ale nedala si říct... Rozhodně ji v dalším tréninku a testování hranic nikdo nehecoval. Ehm.

Mrzimorským se tak otevřely dveře dokořán splnění úkolu, kterým bylo zazpívat nemocným na ošetřovně (a patřičně se u toho střídat), zatímco po nich budou házet vejce. A tak jsme se během dne domluvili, rozdělili si vajíčka (dodnes naše redakce nedostala informaci, zda pak jezevcům vejce nechyběla o Velikonocích), duše se smyslem pro poezii (Enid a Elisabeth) písničku expresně doladily k dokonalosti a mohlo se jít na věc. Největší diskuze v koleji vzbuzovala ale samotná vejce: Kolik jich hodit? Kde je hodit? Jak to vhodně načasovat? Některé slabší povahy se dokonce obávaly školního trestu.

I přes obavy však žlutí nakráčeli na ošetřovnu, kde už čekalo i několik modrých podporujících duší. Já si přisedla za nebohou nemocnou do postele, slečna Enid se vybavila dokonce bubnem s paličkami a první verše zněly tichou místností, ale víte co? Setkalo se to ze strany lazarů s absolutním nefalšovaným nezájmem.

Zájem ze strany Arietty způsobilo až první vejce. Druhé vejce se dokonce nemocná snažila namazat i na mou maličkost, bohužel neúspěšně. Zatímco modří uzobávali popcornu a Arietty měla obavy ze salmonely, žlutí se absolutně nenechali rozhodit, vesele pěli dál, a to dokonce i v kanónu.

Elisabethin zpěv tahal čím dál víc uši, Andrew se vžil do zpěvu, jako by mu patřila nejen celá ošetřovna, ale i kde která divadelní prkna a bokem se začalo diskutovat o velkolepém zakončení celé mise:

Samuel Jace Moon: By bylo lepší, kdyby madam Mandi dala to poslední vajíčko z tý blízkosti... by mělo větší grády!
Amanda Wright: Já jí klidně přidám na závěr.
Nikola Kety: Pan Ladard zachrápal, asi není online co? Chudák madam Ari.
Amanda Wright: Žádný chudák.
Mia Broccoli: Už víme, kdo je tu nejkrvelačnější.

Jenomže ten zpěv nějak nestačil, a tak se toho žlutí nebáli a začali... no, začali se snažit tancovat (pro novinářské potřeby jsem si jejich pohyby zaznamenala jako vlnobití a žížalkování). Jak jim to šlo, můžete posoudit sami, ovšem rozpohybovali jsme i modré obecenstvo i samotnou nemohoucí přetrénovanou inspektorku, která tvrdila, že tanec má léčebné účinky.

Následovalo velké finále, které bylo doplněno, řekněme, vajíčkovou bitvou. Vajíčka už nelétala jenom směrem k madam Arietty, ale dokonce i po studentech nebo po madam Anseiole, která šla jen náhodou okolo. Toto počínání ovšem inspektorku výuky nadobro vyléčilo. Možná bychom měli tedy začít přemýšlet o nových praktikách léčby vyčerpání. Vajíčka lítala sem a tam, tam a sem a všichni jsme byli velmi vděční, že mrzimorská kolejní ředitelka tou dobou nebyla na hradě přítomná, ta by nám dala – vlastně ani nevím, jak úklid ošetřovny dopadl. Počasí se zase změnilo. Několikrát zahřmělo a déšť se proměnil v sníh. My jsme se každopádně rychle pakovali pryč. Někteří umýt se do mého skromného obydlí, jiní dostali za své počínání világoš... tedy huláka.

Na závěr vás samozřejmě nemohu ochudit o celou píseň – bohužel originální verzi zpívanou žlutými studenty jsme věnovali pouze kolegyni Minette, ale pro vás všechny ostatní připravila Olivia Wines moc milou a tuze chytlavou zhudebněnou verzi. Akce Vajíčkování nebo Vajíčkobrání budiž úspěšně zakončena a doufáme, že magie bude brzy zpět v rovnováze.

Pro Denní věštec
Amanda Wright