Náměsíčná

Spím a do očí,
Padá mi paprsek měsíčního světla,
Já cítím jak se probouzím,
Aniž bych něco vnímala.

Moje tělo bez duše,
Kračí pomalu tmou,
A tápá beze mne,
Prostorem domu.

Venku slyším vytí vlků,
Ale to já necítím,
Jsem tělo bez duše,
Nebo duše bez těla?

Ráno se probudím,
Oblečení je mokré,
Úplněk konečně skončil,
A já si oddychnu

Ale moc dlouho se netěším,
Protože vím,
Že až přijde další,
Že se nevrátím.