Krutých 48 hodin bez kávy

Káva je snad nejčastěji skloňované slovo na hradě. Co ale udělá se školou nečekané oznámení o konci podávání kávy? Přežili všichni bez újmy na zdraví?
Káva je druhý nejčastěji prodávaný produkt na světě (po ropě). Tuto pochutinu konzumuje 80 % lidské populace. Závislost na kávě. Tři slova k zamyšlení. Je náš hrad prostoupen onou závislostí od sklepení až po věže, nebo není?

Trocha teorie nikdy neuškodí: Na populační úrovni nikdy nebyl prokázán přímý negativní vliv (výjimku tvoří těhotenství) kávy na lidský organismus. Nelze prokázat příčinnou souvislost mezi pitím kávy a nádorovým nebo kardiovaskulárním onemocněním, cukrovkou či ledvinovými a žlučníkovými kameny. Na druhou stranu je vědecky prokázáno, že závislost může měnit náš krevní tlak, bez kofeinu může být závislý člověk náchylný k virovým onemocněním, a dokonce byla zaznamenána i nevolnost.

Kofein se konzumoval již v době kamenné. Lidé už v dávných dobách objevili, že žvýkání semen, kůry nebo listů určitých rostlin usnadňuje práci a stimuluje pozornost.
Za všechno může kofein. Díky němu se můžeme cítit plní energie, mnohem méně upadáme do depresí, máme lepší náladu a celý den je tak nějak lepší.
Ano, jistě, káva je v našem společenském životě přijatelným rituálem. Ale kde jsou hranice? Kdy kávu popíjíme pro požitek a kdy již bojujeme se závislostí, která se často přirovnává k závislosti na drogách?

Faktem ale zůstává, že když člověk dostává pravidelně větší dávky kofeinu, začne ho tělo časem opravdu potřebovat. Ale stále hovoříme o běžném pití kávy a není třeba se obávat závislosti jako takové. Tři šálky denně nám opravdu neublíží.

Ve Velké síni se na několik dnů objevilo upozornění o ukončení podávání kávy. Výjimku tedy tvořila madam Dawson, a to pro dobro nás všech. Dle jejích vlastních slov o závislosti nemá tušení, domnívá se dokonce, že káva a závislost je absolutní lež! Dále se výslovně domáhala získávání kávy etickým způsobem. Je krásné vidět, že alespoň někomu záleží na skřítcích a jejich oddané práci. Nikdy nezapomeňme na ráno, kdy madam vstoupila do síně a „kýbl", ve kterém mívá kávu, zel prázdnotou. Nekonečná hra odstínů bledosti profesorky mluvila za vše.

Pro blaho všech jsme ale ještě zajistili názor naší hradní lékouzelnice. Sama madam Oresta kávu nepije, proto s chladnou hlavou odvětila, že káva na kouzelníky oproti mudlům žádný zvláštní vliv nemá. V každém případě však kávu nedoporučuje pít.

K zamyšlení nás dále nutí fakt, proč byl seminář s názvem Káva Dalgona naplněn do dvou minut od uvolnění zápisu. Že by přeci jen studenti měli o seminář takový zájem? Zase ta káva…

Druhý den po vyhlášení zákazu podávání kávy do Velké síně napochodovala nejmenovaná studentka. Po přečtení menu a upozornění o zákazu prostě a jednoduše omdlela. Křísili jsme ji půl hodiny, poté si posbírala rozházené pergameny a nejistým krokem opustila síň. Toho dne v odpoledních hodinách se situace pomalu vyostřovala. Studenti se snažili najít skulinku v obcházení školního řádu, v obcházení nařízení a na malou chvíli se uvažovalo i o tajném obchodování s kávou.

Uzavřeno, sečteno, na hradě je skutečně káva nenahraditelnou součástí života. Jak v profesorském sboru, tak i u studentů. Bez ohledu na věk, pohlaví či status, ta neobyčejná černá zrnka, úžasně vonící, lahodně chutnající, jsou bezesporu podporovatelem společného, příjemného života na hradě. Hlavně nám potom udržují zdravý rozum a celkově podporují správný chod hradu.

Pro Denní věštec
Petromila Nivalis