Pár modročervených famfrperliček

Týmy by se i bývaly byly za stavu 0 : 150 ochotné domluvit na remíze (primus Justin i vymyslel účinný způsob, jak jí dosáhnout), ale po protestech prominentního fanouška p. Filiuse, že kvůli remíze přece tak časně nevstával, se přece jen ve hře pokračovalo.

Linn Rose Lairová záhy vstřelila první gól Havraspáru, čímž si modří splnili jednu z kvót. Řady diváků rozšířily i profesorky Betelgeuse a Mintaka – sourozenecké trio tak naplnilo kvótu kompletní orionisovské fanouškovské účasti.

A že jsou Orionisovi vášnivými fanoušky, o tom nemůže být pochyb. Taneční kreace s nebelvírskými třásněmi výmluvně ukázaly, pro koho jejich srdce hoří – snad by jen mohla madam Minti trošku krotit tu krvežíznivost, s níž se dožadovala shazování protihráčů.

Pan Filius, známý módeman, svou fanouškovskou výstroj během utkání průběžně dolaďoval, takže vám můžeme nabídnout dva obrázky typu „najdi pět rozdílů“. Můžete zkusit napsat do redakce, třeba vám šéfredaktorka za nejrychlejší správnou odpověď něco pošle.

Zatímco madam Bete se spokojila s posilněním máslovým ležákem, madam Mintaka se nechala strhnout davem a podle vlastních slov si „cucla“ něčeho, co můžeme důvodně považovat za koktejl plný anabolik – vypadala totiž poté nějak podezřele mužně.

Nabobtnalými svaly ovšem oplývali především samotní hráči, a to obou barev.

Zatímco červení měli na začátku druhé hodiny na kontě už 28 vstřelených gólů, modrým se podařilo - střelou Elysion - dát gól druhý. Každopádně optimismus je vždycky lepší než něco jiného!

Fandit samozřejmě přišli i studenti jiných kolejí. Zelená NaSaŠí řečená Sušenka třepetala třásněmi ne jen o sto šest, ale o sto sedm a posléze dokonce o čtyřista šedesát jedna.

Že v závěru zápasu došlo na bomby hnojůvky, to už víte z reportáže kolegy Nebelbracha.
Zavánějící nálože sice netrefily pokaždé toho, koho podle záměru vrhače měly, a mnozí museli kromě koupelny navštívit i ošetřovnu – ale to nic nemění na tom, že šlo o vítané zpestření a příležitost k získání prestižních magíků. Vypadalo to, že se hráči opravdu dobře baví. Když spolu hrají dva ambiciózní soupeři, většinou se kapitáni dohodnou na nepoužívání hnojůvek. Možná je to i trochu škoda, i když samozřejmě je to tak bezpečnější.

Každopádně bylo fajn sledovat utkání, v němž sice soupeři nebyli zrovna vyrovnaní, ale obě strany braly hru s humorem a nadhledem. Příjemné bylo i to, že zápas byl dlouhý „tak akorát“, netáhl se dlouhé hodiny, ani neskončil příliš rychle, takže si ho všichni doopravdy užili – prostě jako Havravír a Nebelspár!