Sezóna začala

Zvláštní, že se tu už dávno neobjevil článek o prvním letošním famfrpálovém zápase. A přestože nejsem reportér, nemůžu nechat tuto událost nepovšimnutou.

První letošní zápas začal v barvách červeno-zlatých a zeleno-stříbrných. Ano. Nebelvír versus Zmijozel. Všichni přítomní na famfrpálovém hřišti byli napjatí jak kšandy, tedy k prasknutí. A já nejvíc. Byl to totiž úplně první zápas, kde jsem měla střídat a to odražeče.
Když zápas začal, ze všech stran se ozývalo skandování a fandění, nad hřištěm poletovaly transparenty, prostě atmosféra plná sportovního nadšení.

Musela jsem si dát máslový ležák, protože se mi neudělalo dobře.
Vzápětí ještě jeden, to protože během chvilky se podařilo každému z nebelvírských střelců dát branku.
Nedlouho na to se omylem povedlo naší zmijozelské Margueritě Laux srazit tři nebelvírské soupeře.
Byl to opravdu omyl. Marguerita se poté hodně dlouho a velmi upřímně omlouvala. Doufám, že jí již nebelvírští odpustili. Ona to fakt neudělala schválně, také ihned slezla dolů a kapitánka zmijizelských, Barbara Arianne Lecter, poslala dolů oba odražeče, aby vyrovnala síly, protože hrát nefér jsme opravdu neměli v úmyslu.
Když se vše srovnalo, hra probíhala dál. Nebelvír nějakou dobu vedl, ovšem Zmijozel se nenechal udolat a postupně skóre vyrovnal. Netrvalo dlouho a byl ve vedení. Za zápas jsem stihla vystřídat dvakrát a jednou jsem byla pochválena kapitánkou za KVA výměnu.
Byla jsem nadšená.

Zrovna jsem byla upozorněna kapitánkou, abych hlídala, až se jednomu z našich odražečů zavaří koště a byla v tom okamžiku připravena k vzletu. Jenže... zápas sice běžel teprve jednu hodinu, čtyřicet šest minut a dvacet devět vteřin, když Cerridwen Lowra Antares, chytačka zmijozelského týmu chňapla po zlatonce.

A bylo to. První zápas v letošní sezóně, Nebelvír vs Zmijozel skončil skórem 220 : 490

Sláva budiž vítězům a čest poraženým
Vivat!