Věštecké kukátko: lvíče Josefína Koumálková

Stýskalo se vám po Věšteckém kukátku? Nebojte, právě vychází další rozhovor, tentokráte zaměřený na nebelvírskou kolej. Ke Třem košťatům jsem si pozvala sympatickou Josefínu Koumálkovou. Pohodlně se usaďte a ponořte se do našeho povídání…

Denní věštec: – objedná si pampeliškový čaj, pak nenápadně tekutinu vylije do nejbližšího květináče, zpod svetrových šatů vyštrachá termosku s kávou a do prázdného šálku nalije černou tekutinu – Děkuji, že sis našla čas na společné posezení nad šálkem kávy čaje a pusťme se tedy do našeho povídání. –otevře zápisník a nachystá brk – Můžeš nám o sobě na začátek něco málo říct? Já o tobě totiž vím velice málo. Že jsi ve druhém ročníku, ač jsi nastoupila do školy ve stejném roce jako já, a máš ráda přírodu a hudbu.

Josefína Koumálková: Něco o mně... – hluboce se zamyslí –Mám ráda famfrpál a chtěla bych se jednou stát kapitánkou. –zasní se – Jinak ráda čtu všemožné příběhy a když se odhodlám, tak i něco sama napíšu. Jak jsi zmínila, jsem teprve v druhém ročníku, protože jsem si odskočila studovat k mudlům, kde jsem sbírala data pro svůj výzkum o jejich chování. Bohužel se mi předměty studované u mudlů tady nezapočítaly.

Denní věštec: Tak ty jsi fanda do famfrpálu! Tušila jsem to. – nasliní si brk, až má celý jazyk modrý od inkoustu – Často tě potkávám oblečenou do chráničů, v ruce koště… – mrkne na Josefínu – Nosíš na sobě i něco jiného než famfrpálovou výstroj?

Josefína Koumálková: – zamyslí se – Vlastně mám v šatníku jedny šaty kromě školní uniformy. Na hřišti jsem tak často, že chrániče prakticky neodkládám. Ale nechodím s nimi spát. – zasměje se –

Denní věštec: Který post je podle tebe ten nejlepší? Ve kterém se nejvíce zdokonaluješ?

Josefína Koumálková: Na každém je něco. Asi se mi nejvíce líbí střelec. Člověk se musí sladit s ostatními střelci a musí hrát jako jeden. – zasní se –

Denní věštec: – s údivem si poznačí poznámku z minulé odpovědi o jedněch šatech, sama má v pokoji narvanou skříň oblečením –Dostáváme se k další otázce. – otočí list v bloku – Kdybys vyhrála 100 galeonů, co by sis za ně koupila? Nebo jak jinak bys je investovala?

Josefína Koumálková: – snaží si představit takovou hromadu peněz – No, myslím, že bych polovinu věnovala místnímu útulku pro magická zvířátka a druhou polovinu věnovala chudým studentům na koupi famfrpálové výbavy. – zasní se –

Denní věštec: Pro sebe nic? – směje se – Žádné módní doplňky z NiTě, žádné předražené mapy hradu, žádné cirkusové ptactvo?

Josefína Koumálková: Tak sovičky mám dvě a to mi stačí. A raději bych chtěla k sobě kamaráda než drahé oblečení. A přátelé se za peníze koupit nedají. – usměje se –

Denní věštec: To nedají… – obdivně se koukne na Josefínu, líbí se jí její skromnost a umiňuje si, že si teda letos o Vánocích toho dravce zase nekoupí –
– vrátí se k poznámkám v bloku – Přeci jen o tobě vím ještě něco. Na naší škole studovala i tvá maminka Elennar Hollkin. Přiznám se, že když jsem po ní pátrala, hledala jsem ji v nebelvírské kronice, ale mé pátrání nebylo úspěšné. Jak je to možné? A prozradíš mladším ročníkům, kdo byla Elennar Hollkin?

Josefína Koumálková: Moje matinka tu studovala, ale už je to docela dlouho. Navíc byla ve tvé koleji, tedy v Havraspáru. Nějakou stopu tady má, ale když se na to nezaměříš, tak to není poznat. Po tom, co dostudovala a složila OVCE, stala se šéfredaktorem Denního věštce. Pamatuji si, jak mi vyprávěla, že ty obrázky redaktorů u článku byl její nápad. Taky má své jméno v Ďáblově jámě, ale bohužel je tam nesprávně s jedním L. V Denním věštci dělala hojně rozhovory a taky osmisměrky.

Rozhovor s Elennar Hollkin coby nově jmenovanou šéfredaktorkou Denního věštce si můžete přečíst ZDE.

Denní věštec: – usrkne z hrnku – Ty obrázky byl její nápad? To jsou mi věci. Tebe Moudrý klobouk poslal do Nebelvíru. Jak se cítíš v červené koleji?
Mně osobně se moc líbí nebelvírské kolejní předměty. Co ty – vlastníš už některý z předmětů? Který se tobě líbí nejvíc?

Josefína Koumálková: Já se cítím u červených dobře. Nejsem barvista a ani moje matinka nebyla. Prostě jsem asi více po tátovi a jsem ve spoustě jiná než moje máma. – odmlčí se – No a kolejní předmět mám jen jeden, a to odznáček, který nosím. – hrdě ukáže – V kolejních předmětech nemám tak velký přehled, ale musím přiznat, že mně se zase líbí ty havraspárské. – zasměje se –

Denní věštec: Prázdniny jsou v plném proudu, jak trávíš léto u nás na hradě a jak u mudlů?

Josefína Koumálková: Prázdniny jsou super věc. – zasní se – Tady na hradě trénuji na hřišti a starám se o svou žabku a sem tam udělám nějakou soutěž. No a u mudlů... Darmo mluvit. – zasměje se – To se vydám občasně na nějaký výlet, ale není to žádná sláva. Ani jsem letos nebyla u vody. Kdyby někdo chtěl zajít, ať mi pošle sovu. Strašně ráda se koupu.

Denní věštec: Přesuňme se teď společně o měsíc dál do září, kdy začne výuka. – udělá se jí rýha na čele – Už máš nějakou představu, jaké předměty si příští školní rok zvolíš? Jaké druhy úkolů ti vyhovují nejvíce a jaké naopak vůbec ne?

Josefína Koumálková: Chtěla bych určitě pokračovat v Literárním semináři a zvažuji přihlášku na Lektvary. Pak se uvidí, co se ještě namane. Nejsem bodohrotič, ale třeba tři předměty bych mohla zvládnout. Raději mám úkoly psací, protože vymýšlení mi nedělá problém. Zato s pastelkami mi to moc nejde.

Denní věštec: Tak to jsme dvě, taky se nekamarádím s pastelkami. Když už jsme v té blízké budoucnosti…  – usměje se na Josefínu – …půjčuju každému, s kým dělám rozhovor, speciální věšteckou kouli, kterou mám od jedné talentované kouzelnice. – předává opatrně dívce magický předmět – Nakoukni do ní, prosím, a řekni nám, kde se vidíš za pět hogwartských let?

Josefína Koumálková: – opatrně převezme kouli a chvíli do ní zírá – Jsem famfrpálová kapitánka.  Jsem už o dost starší a chytřejší. Aspoň podle toho sveřepého výrazu. – zasměje se – Mám kolem sebe hodně kamarádů, kteří mě plácají po ramenou. Nevím, možná jsem chytla zlatonku. Tak to vypadá dobře. – usměje se a opatrně vrací kouli –

Denní věštec: Náš rozhovor je u konce. Moc ti přeju, aby se ti předpověď z věštecké koule vyplnila. Děkuju za příjemné povídání. Chtěla bys ještě na závěr něco říct?

Josefína Koumálková: Chtěla bych jen říct, že famfrpál je skvělý sport. Nejvíce si ho člověk užije s fanoušky, kteří umí fandit. Pro mě fandění neznamená urážení druhého týmu, ale ocenění hráčského výkonu, ať už je hráč z takového nebo makového týmu. Hlavní je cesta, ne cíl. Mír a lásku všem lidem. – pronese slavnostně na závěr – Díky za rozhovor.

Pro Denní věštec
Mia Whitebear