Září 2007

Kocourkov, úřad mudlovské pošty - od našeho zpravodaje –
Včera o polední přestávce byl kocourkovský poštmistr pokousán topinkovačem. Nehodu způsobila poměrně nešťastná shoda (pro poštmistra nepříliš příznivých) okolností.

Mudlovská mysl je nevyzpytatelná. A pozorovali jste někdy takového mudlu ve společnosti sklenky alkoholického nápoje? S bublinkami?!

Jeden z nejslavnějších spisovatelů je od včerejšího večera pohřešován! Vyšetřovatelé žádají veřejnost o pomoc…

Dnes ráno jsem se probudila velmi časně, neboť na moje okno nepřetržitě ťukala sova pálená. Na hlavičce měla oslavnou čepičku, kterou většinou lidé nosí na party svých přátel o narozeninách, jedno křídlo měla modré, druhé zelené a vypadala vůbec tak nějak všelijak...

Že to nejde? Nevěříte? Čtěte a vyzkoušejte...

Jistě nikomu z pilného studentstva a profesorského sboru neunikl ten základní fakt, že již před časem nastal nový školní rok a s ním tedy i plno nejrůznějších emocí.

Vyrůstala jsem na malém panství, ležícím na severu Anglie. Měla jsem zcela běžné a šťastné dětství. Jen občas mě napadlo, proč stále cítím podivnou prázdnotu a hlad po něčem, co jsem nedovedla pojmenovat. Měla jsem pocit, že sem nepatřím. Hodně věcí mě v tom utvrzovalo. Třeba to, že nejsem vůbec podobná ani jednomu z mých rodičů. Oba měly světlou pleť, špinavě blond vlasy a modré oči. Já naproti tomu měla černé husté vlasy, dlouhé do pasu, které se daly jen stěží nějak ovládnout, snědou pleť a ledově modré oči. Moje rysy byly zvláštní, jaksi exotické, matka i otec marně pátraly po nějaké podobě. Oni mi však od začátku lhali...

Celý život mě nechali při tom, že prostě jen nejsem nikomu podobná, ale jsem jejich dcera. Jenže to nebyla pravda. Rozhodli se mě vychovat jako své vlastní dítě a o mé minulosti mi prostě neříct. To byla chyba...