13 otázek pro… Narcisse Cinereu

Drazí čtenáři, také vás někdy zajímá, co se honí hlavou některým kouzelníkům a čarodějkám? Přemýšlíte, jestli se něčeho bojí, z čeho se radují, zajímají vás někdy úplně obyčejné otázky? Nahlédnutí do nitra a možná trochu do soukromí některých z nás? Přesně to jsem si pro vás připravila v novém formátu článků. Tentokráte jsem zastavila na kus řeči naši drahou Narcisse Cinereu.

Narcisse Cinerea, zmijozelská studentka šestého ročníku, momentálně nejlepší sběratelka bodů ze zmijozelské koleje, redaktorka Denního věštce, v Udílení novinářských cen oceněna jako Redaktorka roku 2017, nadšená studentka a kouzelnice. Na vyhlašování Udílení novinářských cen nešla přehlédnout, proto jsem ji pozvala k milé Rosmertě a trochu jinak jsme si popovídaly. Pojďte se podívat, co jsem se vše dozvěděla.

1. Jaký je tvůj prozatím největší úspěch na Hogwarts?
Narcisse Cinerea: Ach, to je hrozně zákeřná otázka. – zakření se – A upřímně musím říct, že svým největším úspěchem jsem já sama. Na Hogu jsem měla možnost se podívat už na mnoho míst – ať už třeba do vedení koleje, nebo do Denního věštce, faktem ale je, že svůj největší úspěch vnímám jinak – denně se rozvíjím, učím se nové myšlenky, zdokonaluji se v psaní, kreslení, v tom, co dělám, ať je to cokoliv... a to je pro mě ten skutečný úspěch. A důvod, proč na Hogwarts jsem. A také podstata toho zde studovat a působit.

2. Kterou osobnost Hogwarts nejvíce obdivuješ?
Narcisse Cinerea: Rozhodně musím jmenovat Larrie Larstonovou. Sice jsem ji nikdy nezažila přímo, ale oblasti jejího vlivu na mě dopadají denně - ať už jde o současnou podobu novinařiny, nebo třeba jen o letmé zmínky v časopisech, na různých místech hradu, v síni slávy... Larrie je pro mě člověk, který vždy dal přednost kvalitě před kvantitou, který vždy věděl, čeho všeho je schopný, a veškerou svou práci dělal tak, že na ni mohl být i po letech pyšný, neboť měla smysl, zůstala a těžily z ní i další generace. Jestli k někomu opravdu vzhlížím, je to rozhodně ona.

3. Jakou vlastnost nemáš na ostatních ráda?
Narcisse Cinerea: Hmm... – zamyslí se na chvíli – Rozhodně neotevřenou mysl. Ráda s lidmi diskutuji a na to potřebuji mít vedle sebe člověka, který je schopný reagovat na mé argumenty, cupovat mi je a předkládat mi ty svoje. Lidé, kteří si stojí tvrdošíjně za svým, aniž by byli ochotní poslouchat, jsou pro mě trochu... řekněme, že s nimi nerada mluvím a víceméně se jim dobrovolně vyhýbám. – pousměje se – Neříkám tím, že mám vždy pravdu, ani náhodou. Ráda s lidmi ale diskutuju. Posunuje mě to dál. A doufám, že je také.

4. A jaká je tvá nejhorší vlastnost?
Narcisse Cinerea: Upřímně? Asi bych jmenovala můj perfekcionismus. Pokud jsem do něčeho zainteresovaná a myslím to vážně, vnitřně potřebuju, aby to bylo dokonalé, nebo abych alespoň byla spokojená, a to i se svým podílem práce. Kvůli tomu občas zapomínám na role ostatních, i proto jsem více individualista a samotář a nejlépe se mi pracuje, když se nemusím ohlížet na někoho druhého. – zakření se – Nebo vedle sebe potřebuju mít rovnocenného partnera, ať už půjde o kohokoliv.

5. Co naopak dovedeš ocenit – na sobě i na ostatních?
Narcisse Cinerea: Já si necením ani tak jednotlivých vlastností, jako spíš celku. Pokud před sebou mám mentálně vyspělého člověka, který je schopný myslet, který je zároveň schopný sebereflexe, diskuze a je na něm vidět, že si je vědom svých kvalit, vnímá sebe sama i svět kolem a ví, jaká je cesta k jeho vlastnímu štěstí - to oceňuji. V dnešním světě je těžké se najít a já si cením těch, co se nebojí být sami sebou. Ať už to znamená cokoliv, je to správně.

6. Tvá nejoblíbenější kniha?
Narcisse Cinerea: – usměje se na Olivku – Upřímně, víš, že jsem na knížky nesmírně přísná? Vážně! – přikývne si – A odpovědí si nejsem jistá, nevím ani, jestli bych některé z těch, co jsem za život přečetla, dala plný počet bodů, kdybych je měla hodnotit. Několik různých mě ale životem provázelo. Mezi ty nejmilejší jistě patří Děti z Bullerbynu nebo Bílý tesák… ale možná, možná, je pro mě ta největší srdcovka kniha A hory odpověděly od Khaleda Hosseiniho. Ta ve mně zanechala nesmírně mnoho a i po těch letech, co jsem ji četla, mám spoustu dojmů, momentů, pocitů i myšlenek pořád v sobě.

7. Co Narcisse potřebuje ke štěstí?
Narcisse Cinerea: Myslím, že je to můj klid. Do toho ale může patřit spousta proměnných – dobrá knížka, hrnek dobrého čaje, někdy také pastelky a papír, jindy zase zajímavý film, někdy je to skvělý přítel, se kterým mám možnost trávit čas, jindy třeba jen procházka venku s mým psem, čas trávený s jakýmkoliv zvířetem… Ve skutečnosti je to příjemná situace, ve které jdu sama štěstí naproti. – usměje se – A já jdu, protože štěstí se nepotuluje kolem a nečeká, až k němu někdy náhodou dobloumám. Člověk se ho musí naučit vidět v malých radostech.

8. Bez čeho nebo koho bys nedovedla žít?
Narcisse Cinerea: Ačkoli mi první na mysl samozřejmě přišel pro mě jeden moc důležitý a blízký člověk, ve skutečnosti je má odpověď jiná – nedokázala bych žít bez sebe sama. Bez toho, co mě dělá mnou, nemohla bych ztratit svou podstatu, svůj smysl a všechno kolem, co mě tvoří a definuje. – usměje se – Lidé do života přichází a stejně tak odchází a ačkoli s nimi třeba zmizí i nějaká moje část, sama sobě potřebuji zůstat.

9. Tvá nejhezčí hog-vzpomínka?
Narcisse Cinerea: Nejhezčí vzpomínka… je jich opravdu hodně. Moc ráda vzpomínám na první krůčky a roky na hradě, také ale i na ty poslední. Každý den zde měl svůj smysl a ve své podstatě byl opravdu hezký, ať už se v něm dělo cokoliv. Je to zvláštní, ale nejvíce si cením drobností, jako je třeba hezké hodnocení úkolu, příjemná hra Maškvorek v Prasinkách nebo třeba jen hezký večer v komnatě Denního věštce.
Určitě musím zmínit i okamžiky, které jsem na hradě zažila s lidmi, co pro mě hodně znamenají - třeba s Niane z Libelusie, Zuzanou Malron nebo také dříve Chelle Lailah Fay…
Hodně emotivní byl pro mě večer, kdy jsem získala díky čtenářům hradního tisku první místo v kategorii Redaktor roku 2017. Veřejně jsem za to nikde neděkovala, nyní si dovolím to napravit: Děkuji. Děkuji každému, kdo mi věnoval svůj hlas, udělalo mi to nesmírnou radost a dojalo mě to. Moc si toho vážím, protože to v žádném případě není samozřejmost.
Těch vzpomínek je opravdu hodně a nejsem schopná jmenovat jedinou. – omluvně se usměje – Doufám, že to nevadí.

10. A co tvé nejoblíbenější jídlo?
Narcisse Cinerea: – zazáří jí oči – Já zbožňuju všechno možné! Mám moc ráda těstoviny a brambory jako takové, zeleninu bych mohla jíst po kilogramech a bylo by mi to málo… Pokud se ale ptáš na jídlo konkrétní, tak zbožňuju celerové hranolky a taky čočkové karbanátky… k sobě to moc nejde, ale obojí mohu jen doporučit.

11. Čeho se bojíš?
Narcisse Cinerea: Můj největší strach… bylo by asi na místě určitě zmínit třeba kočky, které mi nedělají moc dobře, protože jsou poměrně děsivé, největší strach mám ale myslím z hloubek, z moří… Nedělají mi dobře lodě… To i letadla snáším lépe, i když ani výšky nejsou nic moc. – pokrčí odevzdaně rameny – Ano, a ještě… jehly. Rozhodně jehly. Je to jeden z důvodů, proč ze mě asi nebude dárce krve, neboť ačkoliv bych ráda pomohla, pravděpodobně bych se jim tam složila. – zakření se –

12. Nejzajímavější předmět na Hogwarts?
Narcisse Cinerea: Musím rozhodně zmínit Esenci psaní. Ten předmět mi dal opravdu hodně, obě profesorky měly neuvěřitelně mnoho podstatné a kvalitní zpětné vazby a naučily mě spoustu nových postupů při psaní a tvorbě jako takové. Kdybych si mohla zapsat Esenci psaní znovu, dělám to každý rok a bude to má první volba. Tento předmět si nemohu vynachválit. A mluví sám za sebe - kdo studoval, určitě ví… ani v tisíci slovech bych nedokázala vyjádřit to, jaká Esence psaní je.

13. A na závěr - co bys chtěla ještě na Hogwarts dokázat?
Narcisse Cinerea: Především bych ráda byla spokojená sama se sebou a se svým působením. Chci, aby mě Hog nikdy netížil a abych neměla pocit povinnosti - pokud je totiž něco, co mi v minulosti dokázalo zkazit pobyt na hradě, bylo to právě tohle. Nemám žádný konkrétní cíl, protože nevím, co mi budoucnost, ani ta brzká, přinese. Chci obstát na frontách, na kterých stojím - ať už je to post redaktora v Denním věštci, nebo třeba předmět, který jsem si letos zapsala. A chci dělat svou práci nejlépe, jak umím, zároveň z ní ale pořád chci mít radost - protože bez ní by pro mě další setrvání na hradě nikdy nemělo smysl. – usměje se –

Milé Ciss ještě jednou děkuji za to, že nám dovolila trochu odkrýt své nitro a soukromí. Bezesporu to pro mě (a doufám nejen pro mě) je velmi inspirativní.
Přeji ti spoustu dalších úspěchů a hlavně to, ať jsi vždy spokojená sama se sebou!

A koho vyzpovídám příští měsíc? To se nechte překvapit!

Pro Denní věštec
Olivie Henrieta Větroplachá